Dušan Polanský
3. dubna 2001
ve svém posledním dopise jsi příliš netrpělivá a zvědavá. Moje zlatá, dnes je teprve úterý a 7. dubna je až v sobotu, takže na výsledek sázky si musíš počkat do příštího dopisu. A pokud jde o vztah mezi mnou a Bibíškem moc předbíháš událostem. Kdoví jak to vše dopadne? Budu upřímná, zatím u mě převládá z mého vztahu s Bibíškem pocit jakési trapné tragikomičnosti celé situace. Ale jinak tomu ani nemůže být. Na jedné straně mladý zdravý inteligentní muž, jenž snad dosud ještě ani neměl ženu, alespoň tak to intuitivně cítím, a na druhé straně já, zkušená žena, leč pro změnu poloviční mrzák připoutaný na vozíček. Přiznám se Ti, že se sama před sebou červenám, když si občas představuji průběh milostného finále, do něhož se náš vztah řítí. Vůbec nevím, co si ten blázínek se mnou počne. Uzvedne mě vůbec, vždyť jsem přibrala sedm kilo? Vždyť mě bude muset svléknout, pochopitelně za normální situace by to bylo přímo neskutečně romantické a koneckonců muži to dělají rádi, ale takhle. A pokud jde o naše milování určitě neproběhně zcela lehce, asi to nebude klasická scéna z červené knihovny. Možná, že to nezvládnu a budu muset vzlykat bolestí. Ale věřím, že mi Bůh dá tolik síly, že se dokáži alespoň tvářit vzrušeně, i když přitom budu fyzicky trpět. Ale co když se vůbec nebudeme moci fyzicky spojit? Jednoduše se to nepovede. Bože, ten trapas …! Leč nejsmutnější na tom je, a to mi nikdo nevymluví, že i když to vše nakonec dopadne nad očekávání dobře, tak to pro nás oba nakonec zůstane jenom hezkou vzpomínkou na něco, co definitivně skončilo, a na někoho, kdo nám již nepatří.
Nemohu a nechci být naivní. Bibíšek je mladý muž, který se doslova po hlavě valí do milostného dobrodružství, na němž ho asi nejvíc fascinuje a přitahuje to, že v něm vystupuje zralá žena. Je tak silně váben smysly a erotickými představami, že nechce vidět i určitou trapnost a riziko celé situace. Má drahá, zajisté se v duchu ptáš: "Když máš nad věcí takovou kontrolu, proč to milostné dobrodružství jednoduše neukončíš?" Je pravda, že by to nebylo až tak těžké a bylo by to i velmi rozumné. Bibíšek mě naučil poměrně slušně obsluhovat počítač, umím si napsat a vytisknout dopis, spočítat pomocí tabulkového procesoru číslá, brouzdat po Internetu, emailovat. Takže, co víc po stránce odborné od Bíbiška potřebuji? Ale sama cítíš a jistě i chápeš, že teď již vůbec nejde jen o nějaký počítač nebo Internet, ale ani to není klasický příběh romantické lásky či příběh vztahu založeného jenom na sexu. Snad bych náš vztah nazvala intimním přátelstvím, možná láskou na dobu určitou. Taky se přiznám, že ani pořádně nevím, proč chci náš vztah prožít až do smutného konce. Ale měl by člověk vždy jednat jenom racionálně? A vůbec, již dost, už nechci psát o mém vztahu s Bibíškem, neboť se stydím. Je to vše příliš intimní a ještě k tomu tak trochu neskutečné. Občas mám dokonce pocit, že je to sen, o němž vůbec nemůžu říci, zda je hezký nebo škaredý, neboť je hlavně trapný. Má drahá, jistě pochopíš, že můj pocit studu je za této situace naprosto pochopitelný, a proto snad i pochopíš, že nejsem až tak upřímná a otevřená ani vůči Tobě, jež si tak hluboce vážím. Vydrž do příštího dopisu! Snad budu otevřenější a ne tak stydlivá jako dnes. A po telefonu Ti taky o nás dvou, tragikomických počítačových milencích, nic neřeknu. Znáš mě, v dopisech dokáži být daleko otevřenější.
Jinak v našem domě se i nadále děje něco podivného. Minule jsem Ti psala o ukradeném obraze. Pro změnu z domu zmizely knihy. Ne ledajaké. Muchovy a meziválečné avantgardní bibliofilie. Asi se divíš, co to máme ve vlastnictví. Ale nepřekvapíme Tě, ani já ani manžel drahým knihám skoro vůbec nerozumíme. Abys rozuměla, prodal nám je jeden sběratel. Byla to jen a jen investice. Zdá se, že manžel docela rozumně investoval peníze do uměleckých předmětů. Bankám se nedá věřit. Stačí, když si vzpomenu, jak nám lehce půjčily tak obrovské částky. Teď ty hlupáci o těchto částkách mluví jako o nedobytných pohledávkách. Komické. V žádném případě ale nechceme do těch krádeží zatahovat policii, to by mohlo být pro nás nebezpečné. Pátrání jsme nechali plně na našem soukromém detektivovi. Je to až chorobně neunavný a vytrvalý chlápek. Vůbec je to podivín. Přes padesát let, do akčního hrdiny má pěkně daleko, spíš je to takový neohrabaný šmoula. Stále chodí ve stejném nehezkém tmavém obleku -- určitě ze sekáče -- a pokrčeném plášti -- nejspíš made in Popelnice --, ke všemu ještě hodně kouří, je ho cítit na hony daleko. Na první pohled by si jeden myslel, že neumí napočítat do pěti, ale to je jenom zdání, je až nepříjemně přirozeně inteligentní. A kdybys viděla jeho oči: bystré, pichlavé, drze usměvavé, máš pocit, že tě neustále provrtávají jako nebozez. Ale na autá si potrpí, má hned dvě, jeden sporťák a jednu elegantní limuzínu. A ještě něco, je sice drahý, ale prý má výsledky. Uvidíme.
Má drahá, Tvou kamarádskou kritiku na mou bezzásadovost přijímám. Máš pravdu, že mé názory jsou poplatné přísloví: Kam vítr, tam plášť. Budu ale upřímná, my zbohatlíci ani jiní být nemůžeme, a vůbec, viděla jsi snad někdy zásadového pracháče? Snad jedině pokud jde o bezzásadové hrabání prachů. I Kristus tušil, že to s pracháči není v pořádku, když řekl: "Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Ale já věřím, že v mém případě udělá výjimku, jistě se nade mnou smiluje. Bůh může vše a hlavně umí být velkorysý, my křesťané ne zbytečně mluvíme o milosti jako o nezasloužené Boží pomoci.
Tvá přítelkyně nejvěrnější
Domů | Předchozí díl | Další díl | Články