Prolog    2001: Vesmírná odysea

22. díl

Dušan Polanský

22. 10. 2000
Na Floridě je krásné počasí a mám volno. Půjčila jsem si vůz a podnikla malý výlet jižně od Cape Canaveral. Pro většinu kolegů je to obyčejná služební cesta, neboť v KSC na Floridě byli již několikrát, ale pro mě je to vodní nádhera, jež je tu všude kolem. Na oběd jsem si zašla do útulné restaurace v Indian Harbour Beach. Při pohledu na vody Atlantiku jsem se pokusila zrekapitulovat setkání s Torrem Boscovichem alias Velikým mystagogem. Popravdě mě ani tak nepřekvapila jeho nedůvěra k lidem z NASA, jako spíše jeho znalost poměrů v JSC. Stále se vynořuje otázka: "Kdo je informátor?" Stále nevěřím, že je to někdo z naší sekce.
23. 10. 2000
Poprvé jsem vstoupila na palubu vesmírného korábu Discovery. Nejvíc mě fascinovaly obrovské skleníky, které budou zásobovat kosmonauty nejen čerstvou zeleninou a ovocem, ale i tím nejdůležitějším: kyslíkem. Kdepak jsou naivní představy z šedesátých a sedmdesátých let o stravě kosmonautů z konzerv a tub. Kyslík měl být vyráběn čistě chemickými procesy, popřípadě dodáván z obrovských zásobníků, které měly být naplněny na Zemi. Inu člověk opět jednou musí vzdát hold moudrosti přírody a pokorně před ní smeknout. Pozemské řídicí centrum projektu Jupiter, to je skoro čtyřista operátorů v jedné dvanáctihodinové směně. Dnes jsem se seznámila i s třemi dispečery, kteří jsou určeni ke sledování a vyhodnocování, mimo jiné, činnosti montážních jednotek AE-11 a AE-12 v průběhu celého dlouhého letu Discovery: půvabná a moc příjemná Ann Dansonová, bručoun Leo Krentz a silák John McGee. John mi dost připomíná siláka, herce a gladiátora Frantu Kocourka, o kterém jsem slyšela vyprávět -- bohužel jenom jednou -- za svého pobytu v Česku krásné příběhy; bylo to v létě, v hospodě na Starém Brně, ale tam tomu říkali v jejich hantecu trochu jinak, myslím, že Oltec. Jo Oltec, určitě se nemýlím, dokonce je tam bufet, který se jmenuje Futr bóda na Oltecu. Nejvíc se mi líbila legenda o Kocourkově svatbě.
25. 10. 2000
Testy probíhají bez větších problémů. Malé a příjemné překvapení, potkala jsem Hannah Jamisonovou a Eda Walkera z ARC. Hannah má krásně kulaté bříško a v mateřských šatech jí to moc sluší. Ed Walker je zde dost veliké zvíře, má na starosti definitivní ověření činnosti brilantního a rychlého mozku HALa-9000. Od Eda Walkera jsem se dozvěděla, že již teď, při generálních testech, tento mozek pracuje skoro na 80 procent. Zbylých 20 procent kapacity a intelektu se aktivuje až po startu Discovery. Ed Walker se mě zeptal -- trochu se u toho šklebil --, jak pokračuje moje vědecká práce. Lišácky jsem mu odpověděla prosbou, že by mi moc pomohlo, kdybych si mohla ověřit svůj algoritmus pro zjištění možnosti samovolného agresívního chování strojů na HALovi-9000. Jenom se usmál, neřekl ani ano, ani ne. Stále mě považuje za praštěnou intelektuálku, ale budu upřímná: já jeho za něco podobného. S Hannah jsme se domluvily na pátek na společnou večeři. Z důvodu pozdějšího zahájení testů zůstávám na Floridě až do Halloweenu.
26. 10. 2000
Mluvila jsem s maminkou. Vypadá to, že si mého odrostlého bratříčka doslova zamilovala. S nadšením mi vyprávěla, co papá, jak se směje, jak si rozumí s Riderem Mackenziem a další bla, bla. A další bonbónek, že můj bratříček se na mě již moc těší. Já se samým štěstím rozbrečím. Božíčku, v Castroville máme třiadvacetileté miminko.
27. 10. 2000
Povídání s Hannah u dobrého jídla bylo příjemné. Štěstí z ní doslova vyzařuje. S Reedem čekají holčičku. Bude se jmenovat Rosina, po babičce. Vysvětlila jsem ji, že se právě tak jmenovala dcera vetešníka Aarona Wassertruma z Meyrinkova románu Golem. Pochopitelně jako správná Američanka nevěděla nic o Gustavovi Meyrinkovi ani o Golemovi. A tak jsem jí vyprávěla legendu o umělém člověku, kterého kdysi stvořil z hmoty jeden rabín z pražského ghetta. Moc se jí ten příběh líbil, že si knihu určitě sežene a přečte. Milá Hannah, ty budeš číst jenom anglický překlad a já četla Golema v německém originále. To je zcela jiné kafe a rozkoš. Tak tohle slovo jsem napsala omylem. O opravdové rozkoši by víc mohla vyprávět hlavně Hannah, když spolu s Reedem "vyráběli" Rosinu.
28. 10. 2000
Ozval se Ed Walker. Že mi na 30. 10. domluvil možnost otestování mých hypotéz -- spojení "mých hypotéz" zdůraznil -- přímo na HALovi-9000. Pochopitelně musím o průběhu testů do konce příštího týdne sepsat zprávu, že on ji sice vůbec nepotřebuje -- to taky zdůrazdnil --, ale bezpečnostní směrnice se musí ctít.
29. 10. 2000
Celý den jsem se připravovala na zítřejší test HALa-9000. Je mi jasné, že po mém přihlášení se do systému, bude každá moje činnost detailně zaznamenávaná. Nevadí, vím, jak na ně vyzrát. V první řadě vyzkouším svůj algoritmus pro ověření samovolného agresivního chování strojů. Od tohoto pokusu ale toho moc neočekávám. Můj algoritmus není zatím žádná sláva. Tento pokus je vlastně jenom taková zástěrka. HALa-9000 si chci otestovat zcela jednoduše. Položím mu stejné otázky, jako jsem položila svému HALovi. Ovšem netroufám si používat pojmy jako Japetus, MAT-1, mimozemská civilizace, strategické cíle USA a Ruska. Obešla jsem to zcela jednoduše. Vstupné objekty a vztahy jsem jednoznačně transformovala na zcela jiné formální objekty a vztahy. Zvolila jsem si pohádkový svět. Celé to působí dost komicky. Obdobnou, jenom inverzní, transformaci udělám s odpovědmi. Testů jsem připravila několik. Cíl je prostý, zamaskovat ten pravý test. Zvolila jsem přesně stejnou metodu jako vrah z detektivky Agathy Christie: Vraždy podle abecedy.
30. 10. 2000
I slovo se stalo skutkem. Testy na HALovi-9000 proběhly podle mého plánu. Vyzkoušela jsem i svůj algoritmus pro ověření samovolného agresivního chování strojů. Podle očekávání: zatím jsou výsledky dost zmatené. Avšak mě dost překvapily odpovědi HALa-9000 na stejné otázky, na jaké odpovídal můj HAL. Po transformaci z terminologie říše pohádek do reality jeho odpovědi zněly:
  1. strategické cíle USA a Ruska nejsou stejné (98 %),
  2. USA a Rusko budou sice usilovat o naplnění strategických cílů individuálně, ale budou muset respektovat i mínění ostatních států (91 %),
  3. hlavním cílem USA je život v míru a blahobyt celé lidské civilizace (86 %),
  4. hlavním cílem Ruska je opětovné získání silného strategického postavení na Zemi (83 %),
  5. Rusko příliš nevěří proklamovaným cílům USA, ale uvědomuje si, že návrat k studené válce není výhodný především pro samotné Rusko (92 %),
  6. Rusko má zájem spolupracovat s USA na společném kosmickém programu, protože si je vědomo svého technického a technologického zpoždění (90 %),
  7. na Japetu, měsíci Saturna neexistuje žádná forma života (98 %),
  8. záření vyslané z Měsíce k Japetovi bylo záření laserového děla (99, 9 %),
  9. Rusko sice nemá eminentní zájem na splnění cílů mise Discovery -- hlavně proto, že z 80 procent se jedná o americký projekt a celá posádka je americká --, ale Rusové dobře ví, že i kdyby se cíle mise podařilo naplnit, tak za současného stavu nemohou moc ztratit (79 %),
  10. setkání posádky Discovery s mimozemskou civilizací za letu k Saturnovým měsícům je velmi málo pravděpodobné (99 %).
1. 11. 2000
A opět doma v Texasu. Ale ne na dlouho. Příští týden mě čeká na otočku Pennsylvanie a přednáška na CMU v Pittsburghu. Moc se těším. Musím ještě v přednášce doladit několik drobností. V práci jsem v klidu pracovala na zprávě pro Eda Walkera. Zítra ji dokončím. Volala maminka, že se na mě již všichni moc těší. Hlavně Bernard. Ten mi začíná lézt na nervy, a to jsem ho ještě ani neviděla.
2. 11. 2000
Zprávu pro Eda Walkera jsem dokončila a hned jsem mu ji i poslala. Ať si hoch počte o pohádkovém světě bratří Grimmů. Dnes jsem vystřihla druhý lístek z kartonu a přilepila naň "Deset proroctví" HALa-9000. Dívám se na oba lístky a nemohu pochopit, proč se oba počítače v proroctvích tak moc liší? Který z nich je chytřejší, neboli, který z nich je blbější? A co když takto položená otázka nemá vůbec smysl. Co když jsou oba chytří, ale jeden je chytrý až příliš a svou chytrost maskuje lépe než ten druhý!
3. 11. 2000
Stal se malý zázrak. Po dlouhé době mě moc hezky pozdravil Mark. Bavili jsme se o všeličems, jenom ne o mimozemských civilizacích. Tak konečně nějaký chlap je na mě milý. Jsem připravena vyrazit do Castroville. Před chvílí jsem dostala praštěný nápad: zavolala jsem Lerovi do autoservisu, že bych potřebovala doprovod na víkend u maminky. Kladně se rozhodl přesně za 0,5 sekundy. Pan Dieter přesně za stejnou dobu vydal Lerovi příkaz k předčasnému ukončení pracovní doby bez povinnosti nadpracovat zameškanou pracovní dobu. Jasné spojenectví. Opět jsem si od Lerova vyslechla pohádku o starém BMW a zatím nepojízdném kabrioletu Lincoln Continental. Ale řídit, že bude. Alespoň něco. Takže milé miminko v Castroville nebude středem pozornosti. Budou tam dva středy.

V letmé vzpomínce na Frantu Kocourka se Maureen trochu mýlí, ale můžeme jí to jako rozené Američance klidně prominout, neboť i mnozí Brňané považují vyprávění o Kocourkově svatbě za legendu, ale rovněž se mýlí, protože vše je nafoceno a natočeno. Mimo jiné tam byl pánský i dámský striptýz a také tam byl brněnský tulák doktor Špína. I když bylo léto, přišel ve svých dvou zimnících, které nesundával celý rok a podle toho byl také cítit. Nejprve se důkladně nacpal chlebíčky, kuřaty a dorty a když už nemohl, začal vše další dávat do svých dvou příručních brašen a pověstné konvičky, kde Sachr dort doplnil sardelovými očky a vše zalil kuřecí polívkou. Když měl brašny dobře napěchovány různými dobrotami, přinesli číšníci ovšem něco lepšího. Doktor Špína nezaváhal, vše vyprázdnil a vybrané chody, spresované k nepoznání, vrátil. Franta Kocourek na vše hleděl s nadhledem, neboť chtěl, aby se na jeho svatbě všichni přátelé cítili dobře. Tak vzpomíná na svatbu Frantu Kocourka v Moravských novinách Rovnost přední avantgardní divadelní režisér a herec osobitého výrazu Arnošt Goldflam. A my jenom dodejme, že neznámý ruský pohádkář by neopomněl vyprávění ukončit slovy: "Na té hostině jsem také byl, med, víno pil, po vousech teklo a do huby nezapadlo."

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články