Dušan Polanský
Sběratelství je na první pohled ušlechtilá a poučná záliba. Často se připomíná především historický, technologický a společenský kontext sběratelství, že sběratel skrze sbírání zajímavého materiálu se obohacuje o nové poznatky z historie, z technologií, které byly pro výrobu sběratelského materiálu použity, a poznává nové zajímavé lidi. Nezanedbatelný je i psychologický efekt, sběratel při svém koníčku duševně regeneruje, často mu pomáhá překonat i různá těžká životní období. O sběratelství se píši snad jenom kladné eseje. Ani si nevzpomínám, že bych někdy nějakou jinou četl. Že by sběratelství mělo opravdu jenom klady? Tomu se nechce ani věřit. Zápory se pokusím dokumentovat pro větší konkrétnost na filatelii, mé sběratelské zálibě.
Filatelie má jednu poměrně velikou výhodu oproti mnoha jiným sběratelským oborům v tom, že i když nedisponujeme financemi, můžeme si najít oblast, kde se můžeme sběratelský vyžít. Uvedeme si dva typické příklady. Rozhodneme se vyhledávat deskové vady na známkách prošlých poštovním provozem. K tomu nám stačí kvalitní lupa, dobrý zdroj poštou prošlých obálek (filatelisticky celistvostí) a pohlednic. A pak je to již jenom o naší trpělivosti, dobrém zraku a štěstí. Má to jediný háček, že moc filatelistů takovou filatelii neprovozuje a s velikou pravděpodobností velikou díru ve filatelii neuděláte. Druhý příklad, narodíme se v správné době a budete mít dobrý čich a kupříkladu nakoupíme za několik korun československých známky Číny z období Velké kulturní revoluce a dnes je prodáme klidně i s tisícinásobným ziskem. Má to ale malý háček, kulturní revoluce se zase až tak často nekonají.
Největší nebezpečí pro každého sběratele je jeho povaha a jiní sběratelé, kteří mají kvalitnější materiál než on. Pokud jste ctižádostivý a ještě k tomu lakomý, je to s vámi již předem zlé. V lepším případě začnete do svého koníčka vrážet značné částky, a tím okrádáte svou rodinu, tedy pokud ji máte. V horším případě hrozí nebezpečí, že začnete sběratelský materiál i krást. U některých oborů je provozování této činnosti poměrně složité, ale ve filatelii se jedná o poměrně častý jev. Představa, že kradou jenom míň vzdělaní filatelisté, je naivní. Kradou filatelisté napříč všemi typy dosaženého vzdělání a velikosti majetku. Neodpovědnost sběratelů má často i jiné podoby. Nekomunikují s rodinnými příslušníky o svém koníčku, otevřeně je neinformují, jakou cenu jejich materiál asi má. Často naopak lžou, aby si např. manželka myslela, že koníček není až tak finančně náročný. V případě jakékoliv sbírky by mělo být běžné, že sběratel materiál průběžně popisuje, uvede jeho katalogové ceny případně reálné tržní ceny. Když se tak neděje, je to voda na mlýn obchodníkům, kteří často jako pavouci čekají na svou oběť. V případě smrti filatelisty, který nestihl svou sbírku před svým definitivním odchodem prodat nebo nemá pokračovatele, se nejednou stane, že manželka se chce zbavit materiálu, který jí zbytečně překáží a prodá jej obchodníkovi za zlomek skutečné ceny. Ještě mu obvykle poděkuje za to, že si materiál sám odvezl, a tím jí ušetřil práci. Situace se dnes zlepšuje díky aukcím, ať už klasickým, nebo internetovým, kde lze materiál prodat za slušné ceny. Důležité je, obrátit se na důvěryhodnou osobu nebo rodinného příslušníka, který v případě internetové aukce materiál vystaví k odprodeji. Další nebezpečí na sběratele všech oborů číhají v podobě falz. Pokud sběratel není dostatečně erudovaný a začne kupovat materiál, u něhož falza jsou zcela běžná, např. ve filatelii u celistvostí, u přetisků Pošta Československá 1919, lze s téměř se stoprocentní jistotou tvrdit, že se doběhne a vyhodí nemalé částky za materiál v hodnotě několika korun. Často filatelističtí obchodníci vydávají za zajímavý materiál různé přeložky, výrobní vady na známkách, vynechané perforace apod., což je naprosto neseriózní. Odvolávky na trh jsou často jenom zástěrkou pro lumpárny. Pokud si koupíme knihu a zjistíme u ní výrobní vadu, obvykle knihu reklamujeme a požadujeme výměnu za bezvadný výtisk. Tohle ve filatelii neplatí, zmetek je často obchodníky účelově vydáván málem za specialitu.
Bylo by možné uvést řadu dalších nebezpečí, které na sběratele číhají snad v každém sběratelském oboru. Důležité je získat maximum informací o tom, co chceme sbírat, např. z odborné literatury, cestou zkušenějších kolegů. Při nákupech za větší částky je potřeba být velmi konzervativní, tj. opatrný, riskovat jenom v těch případech, kdy máme poměrně velikou jistotu. A zcela závěrem: informujme o své sbírce průběžně své blízké. Jinak hrozí nebezpečí, že je sami nechtěně okrademe, a to není zrovna křesťanský počin. Bůh nám, sběratelům, v tom pomáhej.
V Brně 20. prosince 2010.