Dušan Polanský
Šedesát mi bylo 15. srpna 2012. Šedesátkou prý oficiálně začíná stáří, třebaže leckdo neopomene připomenout, že každému je tolik let, na kolik se cítí. Znám lidi, kteří vypadají v šedesáti na padesát, i takové, kteří vypadají na sedmdesát. Leč jak se cítí, to nevím, to ví jenom oni. Pravda je to i v mém případě: cítím se přesně na šedesát, leč jak vypadám, to musí posoudit jiní. Nic nerekapituluji, neboť nemám co rekapitulovat. Člověk má právo rekapitulovat pouze tehdy, když udělal něco záslužného pro jiné. Já nic takového neudělal. Jediná rekapitulace, která po mně zbyde, jsou podklady pro výpočet důchodu: odpracoval tolik a tolik let, vydělal tolik a tolik.
V den narozenin jsem i smutnil. Za život jsem doprovodil z pozemského života tři mladší sourozence. Dej Bůh, aby to byla konečná. Přestože jsem křesťan, pramálo mě uklidňuje, že se říká, že Bůh nejvíce miluje ty, kteří umírají mladí. Je to nesmysl. Proč by nám pak Bůh život daroval? Aby nám jej brzy vzal? Pokud přesto je na tomto řčení alespoň kousíček pravdy, budiž nám všem, kdož jsme bolest rozloučení s mladým člověkem nebo dokonce dítětem poznali, jedinou útěchou, že je jednou také budeme následovat a opět se potkáme.
Se zmíněným řčením o zvláštní lásce Boha k těm, kteří umírají mladí, mám další problém. Pět mých nejmilovanějších historických postav odešlo z našeho světa v mládí. Évariste Galois (1811–1832) francouzský matematik, zemřel na následky střelného poranění ze souboje; Niels Henrik Abel (1802-1829) norský matematik, zemřel na následky nemoci; Wilhelm Hauff (1802-1827) německý romantický spisovatel, pohádkář, zemřel na následky nemoci; Heinrich von Kleist (1777-1811) německý dramatik, básník a spisovatel, rozhodl se předčasně odejít z našeho světa; Alexander Friedmann (1888-1925) ruský a sovětský matematik a fyzik, zemřel na následky nemoci. Kdoví, možná Bůh si u všech těchto velikánů za velkorysý dar geniality vybral recipročně pořádně velikou a krutou daň. Jenomže proč si ji vybírá i u lidí, kterým naopak pozemský život pořádně zkomplikoval a nenadělil jim ani to, co běžně nadělí lidem, kteří se dožijí v pohodě průměrného nebo vysokého věku? Můj konflikt s Bohem je trvalý a určitě neskončí ani s mým koncem pozemské pouti.
Ale abych byl alespoň trochu světský. S přáním hlavně zdraví jsem dostal od členů rodiny již klasické dárky: špičková výběrová bílá vína, včetně pozdního sběru. Tyhle dárky miluji, je v nich ukryta vůně země, svěžest deště, žár slunce, noční chlad, vůně sudů a sklepní plísně, tvrdá práce a kumšt vinohradníků. Leč dárkem nejmilejším a nejdražším mi je, jak také jinak, pusa od trpaslíčka Jindry, vnučky. Jsem moc rád, že je jako já narozena v souhvězdí Lva.
A tak začínám žít stáří. Žádná nová předsevzetí jsem si nedal, byla by čistě formální, neboť jsem zatím nesplnil ani jedno z těch, která jsem již stihnul dát za uplynulých šedesát let. Přání? Jediné a veliké: obyčejné lidské štěstí a zdraví všech těch, které mám rád.
V Brně 21. srpna 2012.