Dušan Polanský
26. ledna 2012 jsem absolvoval transuretrální resekci prostaty (TURP) ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Operace se dělá přes močovou trubici a v současné době je to prý nejčastěji prováděná operace prostaty při benigní hyperplázii prostaty (BHP). Ty dvě učená slova znamenají, že prostatu máte hezky velikou (moje byla před operací asi 80 gramová), a tím potvůrka poctivě tlačí na močovou trubici a močový měchýř, a proto musíte chodit často čůrat, přičemž proud moči je prabídný (močová trubice je zablokovaná), takže touto činností strávíte pokaždé pěknou hromádku času, nemluvě o tom, že obvykle to trvá pěkně dlouho, než se proud moči vůbec ráčí spustit. To se pak všichni pěkně diví, co tam tak dlouho vlastně děláte!
TURP připomíná vyfrézování dužiny z pomeranče, přičemž slupka vám zůstane. Močovou trubicí se zavede až k prostatě speciální nástroj nazývaný resektoskop, jímž se pak odstraní zbytnělá tkáň prostaty. Je to náročný zákrok, nicméně méně traumatizující než otevřená prostatektomie. Při té řezem v břišní stěně pronikne chirurg k prostatě, a po otevření pouzdra odstraní tkáň z její vnitřní části.
Bohužel u prostaty je slupka nejvíce karcinogenní, takže na kontroly musíte chodit i nadále, obvykle jednou za rok. Ještě se provádí agresivnější operační výkon, tzv. transvezikální prostatektomie. Jedná se o klasický zákrok řezem v podbřišku s otevřením močového měchýře a s možností většího krvácení během výkonu a v pooperačním období. Pointa je v tom, že vás prostaty zbaví zcela, což je ne moc hezká představa. Tento zákrok mi byl také doporučen lékařem z Urocentra v Brně na Purkyňové. Tomuto výkonu jsem ale unikl díky přednostovi Urologického oddělení Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně MUDr. Arne Rovnému. Za to mu budiž můj veliký dík. A ještě dvě poděkování, první patří MUDr. Magdě Krechlerové, sympatické černovlásce, která mě vytrvale a vždy s příjemným úsměvem ujišťovala, že jsou na URO zvyklí ještě na horší stavy a daleko nehezčí barvu moči (viz dále) než je ta moje. Druhé celému personálu URO, jenž se chová k pacientům skoro jako k vlastním dětem. A málem bych zapomněl na to nejdůležitější, oba výkony se dělají v celkové narkóze, takže pokud u výkonu umřete, nebudete o tom vůbec vědět, což se může někdy i hodit. Ale jinak mortalita operace je prý nízká, do 1,5 %. S impotencí je to kapánek horší, 2 až 3 %. Ale co, ani v Sportce nemůže každý vyhrát.
Podle teorie, kterou jsem si vyčetl před operací na internetu, budu mít po výkonu zavedenou močovou cévku neboli katetr, kterým bude moč proudit do gumového pytlíka. Dále bylo uvedeno, že katetr se odstraňuje po odeznění pooperačního krvácení, obvykle to vychází na 3 až 4 dny po výkonu. Tak katetr jsem opravdu poprvé v životě měl a sestřička mi jej vyjmula po 8 dnech. První čtyři dny bylo na katetr připevněno pomocí obyčejné lemovky závaží, které viselo přes čelní rám postele. Kapánek to prý zpomaluje krvácení. Nepříjemné je, že ležíte stále na zádech, tak tuhle polohu na tak dlouhý čas nikomu nepřeji. První čůrání po vytažení katetru skončilo úsměvně, krvavá moč, asi jako víno z odrůdy Frankovka, skončila v trenýrkách a v noční košili a stopa po ní byla po celé dlouhé chodbě. Uklízečka měla práci a chlapi si ze mne utahovali, že mám menstruaci. Já že jo, a dokonce, že teď nějak až moc často.
Mezi největší rizika zákroku patří krvácení jak během operace, tak v pooperačním období. V mém případě to funguje ukázkově; ještě dnes, 13. den po operaci, čůrám červené víno. Ale neděste se, mám blbou srážlivost krve (málo destiček a problémy s tvorbou fibrinu), proto jsem po výkonu pobyl na JIP místo obvyklých 2 dnů 4,5 dne. K tomu mi tam každé 4 hodiny sestřičky píchaly injekci Dicynonu pro podporu srážlivosti krve. Jinak bolesti se u tohoto typu operace nějak zvlášť bát nemusíte, bolet to bolí, ale dá se to vydržet.
Doba celkové rekonvalescence se uvádí zhruba 9 až 12 týdnů, to ale neznamená, že již předtím nemůžete dělat nenamáhavé činnosti, snad to tak nějak bude i v mém případě a zcela nenápadně se uvádí, tak bokem, nepoctivě, nepravdivě, neboť je to nejednou trvalý jev, že se může již natrvalo vyskytnout tzv. retrográdní ejakulace, kdy dochází k vypuzení ejakulátu zpětně do močového měchýře namísto jeho výstřiku penisem. Holt pokud jděte na operaci prostaty udělejte manželce nebo přítelkyni mimino, tedy pokud ještě mohou mimino mít a pokud o něj stojí. V případě, že coby muž již o mimčo nestojíte, tak stav polokleštěnce vám nemusí v budoucnu až tak vadit a ušetříte na kondomech či druhá strana na antikoncepci. Ale i tak bych chtěl poznat chlapa, kterému by tento stav nevadil, mně tedy vadí hodně. Táta by zanadával slovensky: zkurvená práca. Holt, ale je to osobní smůla, jak se dočtete v dalším odstavci.
Jestliže jsem tě, milý čtenáři, trochu vyděsil, tak věz, že tvé obavy jsou spíš zbytečné. Podle statistik trpí problémy prostaty asi čtvrtina mužů, a operační výkon absolvuje z této čtvrtiny jenom malá část mužů, prý asi 20 %. Takže na 100 mužů tak 5 z nich. S dopátráním k tomuto údaji jsem si dal dost práce, oficiální údaj neznají ani lékaři. Kupříkladu na mém pracovišti jsou již všichni muži statisticky za vodou, tedy pokud dobře neznají teorii pravděpodobnosti, neboť např. pro Sportku platí, že v jednom tahu tažená čísla 1, 2, 3, 4, 5, 6, jsou stejně pravděpodobná jako např. čísla 3, 28, 32, 40, 43, 49. A také se nenechte vyděsit permanentní mediální reklamou na různé zázračné léky na problémy s prostatou. Je to spíš o penězích než o zdraví. Spíš bych doporučil pravidelně a hodně šoustat a jíst kvalitní rajčata, nejlépe vypěstovaná na vlastní zahrádce. Ovšem ani to vás nemusí zachránit, dost zde funguje dědičnost.
A abych nebyl samé já, já, uvedu i úsměvnou příhodu s jedním starším pacientem z mého prvního pobytu v životě v nemocnici. Spolu jsem se dívali na příběh Romea a Julie v stejnojmenném úspěšném Zeffirelliho filmu z roku 1968, který běžel v pátek večer 3. února na ČT2. Ti starší si možná pamatují, že Julii tam hrála herečka stejně mladá, jako je Julie v příběhu Shakespeara, tj. měla necelých čtrnáct let, což v době natočení filmu vzbudilo v Anglii pohoršení. A dědoušek pravil: "Pane, ten Romeo se mi vůbec nelíbí, naprosto nechápu, proč se otrávil, vždyť mi připomíná chlapa, který by se znovu a znovu zamilovával do dalších a dalších bab. Určitě u něj nastal v té hrobce zkrat." Snažil jsem se mu vysvětlit, že námět nešťastné lásky je jedním z těch nejstarších, které lidstvo zná, a jenž různí autoři, mezi ně patří i Shakespeare, zpracovali snad již tisíckrát a že Romeo je Romeo a ne Don Juan. Leč přesvědčil jsem ho jenom částečně, neboť nakonec náš diskurz uzavřel: "Ten režisér si vybral blbého herce, měl si vybrat mého kámoše Frantu, ten je tak blbý, že čím mu jeho stará více a více zahýbá, tím více a více ji miluje; to by byl Romeo jako vyšitý." Téhle jeho myšlenkově konsekvenci jsem moc neporozuměl, ale raději jsem již mlčel.
V Brně Léta Páně 7. února 2012, 13. den po operaci prostaty.
Jasně viditelné krvácení ustalo 20 dnů po operaci, ale buďte v klidu, jsem spíš atypický případ.
Dnes jsem absolvoval první pooperační kontrolu v Urocentru. Lékař se mě ptal, zda používám pro případ úniku moči vložky, že to není až tak v první fázi po operaci neobvyklé, já mu sdělil, že nemusím. I když mi vrtalo v hlavě, jak bych si ženskou vložku nasadil na penis. Tak jsem se zeptal dcery, doktorky. Ta mi vysvětlila, že je to takový pytlík, který se nalepí samolepkou na trenýrky. Bože, já jsem teď chytrý.
Rovněž jsem byl dotázán na bolesti, tak ty nemám, pouze jsem měl asi tři týdný cítil nepříjemné řezání a dlouho jsem nevydržel sedět na židlii, ale o bolesti bych nemluvil. Také jsem byl upozorněn, že mi potenciálně hrozí dočasné zvětšení varlat, prý až na 3násobek, že se to občas stává. Jinak mě čeká dlouhodobý trénink technikou tzv. hydraulických dilatací. Zní to sice učeně, ale je to jenom stisknutí penisu nad žaludem při zahájení čůrání, abychom moč donutil na chvíli proudit nazpět. K čemu to je dobré? Aby se močová trubice trochu roztáhla, neboť trpěla pod útlakem prostaty několik let. Obdobná technika se kdysi doporučovala mužům pro zastavení ejakulace při souloži -- to je obecnější výraz než milování --, a pak opět hrr nato. No, nevím, nevím. Jinak ženy mají obdobný problém po porodu, to abychom si my muži nemysleli, že trpíme jenom my. V každém případě nejtěžší bude docílit posílení svalů, které ovlivňují čůrání. Cílem je, abych vůlí přerušil proud moče, tj. abych měl čůrání pod kontrolou a časem mi nehrozily samovolné úniky moči (inkontinence). Lékař mi doporučil k pití bylinné čaje, pro informaci čtenářů jejich přehled uvádím: čaj z Vrbovky malokvěté, Epilobin, Urcyston, heřmánkový čaj a čaj z třezalky. Ale již před týdnem jsem si opět, jako patnáct let před operací, naordinoval každodenní pití 2 deci bílého vína; teď obvykle piju Pálavu.
Jak jsem již uvedl, rekonvalescence po operaci prostaty trvá cca 2 až 3 měsíce, takže měsíc mám již za sebou. Minulý pátek jsem stavil pro výsledek rozboru moči, je sterilní, takže OK a mám doporučené kontroly jednou za rok, tedy pokud nenastanou problémy. Ještě bych chtěl zmínit jednu nepříjemnost, kůže na šourku je po operaci abnormálně tenka, jako blána, a nepříjemně se lepí v rozkroku na vniřní strany stehen. Nevím, jak dlouho tento stav potrvá.
V pátek se mi opět v moči objevila krev, ale věřil jsem, že je to jenom důsledek lehkého nachlazení nebo nedostatečného pitného režimu. Bylo tomu opravdu tak, nedostatečné množsví tekutin zbarví moč do červena. Marná sláva, nepatrné krvácení stále ještě zde je. Pokud se hodně pije, v tom množství to člověk jaksi nepostřehne. Jinak kůže na šourku se již částečně zpevnila.
K opakovaným e-mailům a osobním dotazům ohledně šoustání, tedy mezi námi muži. Budu se sice opakovat, viz text výše, ale pro pořádek ještě jednou. Je holý nesmysl, že po operaci prostaty chlap již nikdy nemůže šoustat. Může, jenom ejakulát, nebo přesněji většina ejakulátu, končí většinou v močovém měchýři, ale může se to časem spravit, takže sperma valíte tam, kam patří. Problém je ale v tom, že takový ejakulát se prý nehodí k oplodnění ženy, neboť neoperovaná prostata produkuje látky, které umožní přežít spermiím v kyselém prostředí ženina lůna a také pomáhají udržovat spermie aktivní. Zda je to opravdu tak, to nevím, to by musela chtít nějaká mladá ženská mimino, a já bych podstoupil experiment, který by dohad potvrdil nebo vyvrátil. Takže pokud vám péro stálo na povel před operací, bude vám stát s velikou pravděpodobností i po ní. A když nestálo, máte se na co vymluvit, jelikož impotence po operaci hrozí u 2 až 3 % operovaných mužů. Jenom dodejme, že všechny funkce prostaty nejsou dodnes známé.
Prostata umí zlobit, a pokud si myslíte, že jednou operací máte vyhráno, pravda to nemusí být, alespoň v mém případě tomu tak nebylo. 19. 6. 2019 jsem absolvoval druhou operaci prostaty, něco málo k tomu jsem napsal zde.