Atmosféra

Dušan Polanský

Tedy nemyslím na ovzduší, ale na náladu, znáte to: předvánoční atmosféra, svatební, při pohřbu, rozvodu, narození dítěte, promoci, úspěchu v práci, při rozchodu milenců, atmosféra rande a tisíce dalších malých i velikých atmosfér.

Včera, byla sobota, bylo hezky a dokonce i kousek sluníčka, tak odpoledne hurá na zahrádku, ne že bych měl něco v plánu, ne, neměl, ale jenom tak, pro atmosféru procházky polem a lesem a pokochání se po zahradkářské osadě. Nejdřív jsem se stavil v Čtyřlístku, to je název velikých Zahradnických služeb s. r. o. u nás v Bystrci. Ve velikém areálu jsem snad jediný zákazník, všichni asi pečou cukroví nebo shánějí dárky, také je načase, málem pozdě, zítra, tedy dnes, je třetí adventní neděle. Vítají mě málem slavnostně dva sympatičtí prodavači, mladá žena asi třicet a muž tak třicet pět let. Chci dvě sazenice ostružin. Ochotně mi vysvětlují co a jak a stále se na mě usmívají, jako kdyby mých devadesát korun včetně DPH mělo zachránit sobotní mizerní tržbu. Klidná zahradnická atmosféra. Hned mi je jasné, že zahradník nikdy nemůže být vrahem. Pokud ano, je to hloupá detektivka.

Na zahrádce jsem zasadil ostružiny, rozřezal dlouhou železnou tyč, abych její části uklidil do sklepa chatky, kazila totiž atmosféru zahrádky, na níž jsem konečně zlikvidoval málem dvě tuny nepořádku. V láhvi zůstalo ještě trochu slivovice, zvu souseda. Jako vždy popíjíme venku, krásně se klepeme zimou, soused mi povídá o dřevinách. Miluje kácení, řezání a štípání dřeva za účelem dalšího opracování, ale i topení a uzení. Podrobně mi vykládá, jak které dřevo hoří, jak se lehce či těžce řeže, štípe. Mám rád lidi, které umí nadchnout drobnosti života. Zase příjemná atmosféra, pro změnu sousedská. Odcházím za brzké tmy. Je vzrušující kráčet sychravou tmou. Trochu se bojím, nosím s sebou ostrý nůž, co kdyby, ale i to patří k atmosféře chůze osamotě tmou. Při chůzi lesem, dolu prudkým kopcem, jsem opět vyrušil zajíce v jeho pelechu, vím kde jej přesně má, snažím se vždy kráčet tiše, aby mohl v klidu spát, ale kdepak, zajíc má uši jako zajíc.

Dolu u zoologické zahrady čekám na autobus, aby mě vyvezl kousek nahoru; šetřím si nohy. Dvě důchodkyně si povídají o pečení, přesněji o nepečení vánočního cukroví. První je již sama, nikoho nemá, druhá má jedinou dceru vdanou v USA. Je mi jich tak trochu líto, nevychutnají si pečení vánočního cukroví. To mě čeká právě dnes, v neděli, odpoledne, budu sám doma, čekají mě kokosová kolečka. Musí jich být nekonečně moc, mají vždy veliký úspěch. Těsto je zaděláno, vše připraveno, ale chybí mi maličkost, kruhové vykrajovátko. Kde jsi potvůrko kulatá? Atmosféra se kazí. Pak rezignuji, a snažím se problém vyřešit náhradním řešením, vždyť jsem inženýr. Objevím v hromadě dílenského harampádí dutý plechový čtvereček, který by se možná i hodil, ale to by pak nebyly kokosová kolečka, ale čtverečky. To nemohu nebohé mamince udělat, vždyť je to její recept. A ejhle, po hodině urputného řešení objevuji umělohmotné vykrajovátko, kulaté, nikdy jsem jej ještě nepoužil a ani jsem nevěděl, že je to vykrajovátko. A že inženýr. Bude mít předvánoční premiéru. Usmívám se, dobrá atmosféra se vrací.

Miluji při práci ticho. V paneláku ale slyšíte vše: hudbu, hádky, smích, křik, pláč, štěkot psů, každé bouchnutí dveří, vášnivé milování, tlučení řízků a další desítky zvuků. Po celou dobu pečení slyším řezání dřeva a tlučení kladivem kohosi v jakémsi bytě. Asi vyrábí poličku, kéž by se mu podařila, když již ruší moji atmosféru. Na chodbě jako vždy hlahol, smích, rodina o patro výš si proměnila chodbu v kuřácký salón, již roky a již to neřeším. Kouř nemilosrdně vniká do bytu přes zle utěsněné dveře, které kdysi kdosi rozkopnul, prý omylem, když si přišel vyřizovat do našeho vchodu s kýmsi účty. Nové dveře již nesedí jak by měly, musel bych vybourat futra, ale to je v paneláku zhola nemožné. I to je atmosféra, i když nevím přesně jaká. Adventní, všední, smutná, kdoví? Jenom vím, že je. Než jsem začal s pečením cukroví, dal jsem si do lednice vychladit láhev bílého levného italského vína. Patří se zapít advent i pečení cukroví. Pro neopakovatelnou atmosféru. Ať ji máte tak hezkou, jako jsou hezká moje kokosová kolečka.

V Brně, na třetí adventní neděli 11. prosince 2011.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky