Dušan Polanský
V článku O psaní na stavební průmyslovce: Bůh se někdy i šklebí jsem v úvodu stručně popsal, jak to s mým psaním na střední škole bylo. V době psaní zmíněného článku jsem si na jiný příběh z té doby nemohl vzpomenout. Když jsem se 18. září 2011 vracel ze zahrádky a jsem se, dle mého zvyku, zastavil na jedno pivo v hospůdce Občerstvení u lávky, musel jsem konstatovat, že všechny stoly jsou obsazené. Ne že by to byla smůla, ale pivo na rychlovku si nejradši vypiju sám. Po malém váhaní jsem si přisedl k nejméně obsazenému velikému stolu, seděly u něj dvě slečny, mohly mít kolem pětadvaceti let. Povídaly si o tom, jak by měl vypadat a jaké vlastnosti by měl mít ideální manžel. No a při vyslovení slovního spojení ideální manžel, mě to cinklo a vzpomněl jsem si na další příběh napsaný za časů studia na střední škole. Takže když máte chuť a čas můžete si počíst. Příběh jsem kapánek více rozpovídal než ten původní. Ještě zopakuji to, co jsem již napsal v úvodu výše zmíněného článku: jména, názvy míst, krajin jsem si obvykle vymýšlel bez jakékoliv zeměpisné logiky, takže nebuďte překvapeni názvoslovní divočinou. Spíš mi vždy šlo o vtipný konec příběhu.
Slečna Theona Rappadis právě slavila dvacáté deváté narozeniny. Pozvaní hosté jí přáli především hodně zdraví a aby jí v životě vycházelo vše dle jejich představ, snů a přání. Mimo její maminky jí nikdo nepřál, aby si konečně našla životního partnera a rodiče potěšila vnoučátkem. Theona byla totiž divoch, bylo veřejným tajemstvím, že střídá muže jako ponožky; jednoduše toužila po nových a nových erotických zážitcích. Povídalo se, že její chuť do milováníje je téměř nevyčerpatelná. Nikdo z těch, kdo ji znali, nepomyslel na to, že Theona silně až vroucně touží po manželovi a dítěti. Přitom to byla holá pravda, jako že rychlost světla je konstantní a je nepřekonatelná podle současných fyzikálních teorií. Nikdo také nevěděl, že Theona měla svůj životní harmonogram, který nosila pouze v hlavě. Sestavila si jej, když jí bylo osmnáct let. Milníky byly jasné. Do dvaceti devíti si měla právo užívat, teď do třiceti se musí vdát a pak do roka mít dítě. Theona byla pevně rozhodnuta harmonogram dodržet. Aby se vdala, na to měla od dnešního dne přesně 365 dnů.
Theona Rappadis byla bohatá, dokonce až moc bohatá. Bůh byl k ní velkorysý po všech stránkách, byla i krásná, chytrá a šikovná. Byla jediným dítětem miliardářů manželů Rappadisových. Již teď volně disponovala majetkem v hodnotě několika desítek milionů místních dolarů. Po smrti rodičů se měla stát jednou z nejbohatších žen státu Xetoria. Určitě to byla výhoda a životní štěstí, ale při výběru manžela hezká komplikace. Jak chcete bezpečně poznat, že si vás vámi vyvolený nebere jenom kvůli pohádkovému majetku? To, že kolem Theony se točilo habaděj mužů, byl holý fakt. Mužů různých postav, hezkého i nehezkého vzhledu, různého společenského postavení, umělců, sportovců, ranařů, filozofů, bankéřů, chytrolínků a ještě kde jakých jinakých. Před Theonou stál nelehký úkol: vybrat si optimálního partnera na celý život, nikdy ani nepomyslela na to, že by se měla rozvést, takový primitivní nekřesťanský zvyk se v její rodině nepěstoval. Přemýšlela, jak volbu optimálního manžela rozumem i smysly zrealizovat? Rozhodla se navštívit rodinného přítele a psychologa v jedné osobě. Byl to pán v důchodovém věku, který se uměl podívat na život z pěkné výšky a hlavně uměl mlčet. Dal jí zdánlivě prostou radu. Ze všech mužů měla nemilosrdnou selekcí vyfiltrovat dva a ty dva poznat v situacích, kdy nebudou tušit, že je Theona pozoruje. Theona radu vzala za své. Po třech dnech škrtání zůstali dva kandidáti na potenciálního příštího manžela: malíř Ribbon a podnikatel Derros. Pokud se jedná o toho druhého, nevěděla v čem podniká, ale je pravdou, že peněz měl vždy více než dost. Pochopitelně o jeho peníze jí nešlo, těch měla více než veliký les má listí, ale vždy jí imponovali muži, kteří se moc nenadřeli a přesto dokázali žít nad poměry. Koneckonců i její táta se k majetku dopracoval převážně spekulacemi. Od útlého věku jí rád připomínal: Poctivou prací se spolehlivě dopracuješ maximálně k bídě. Pokud se jedná o Ribbona, líbilo se jí, jak dokáže být ve své tvorbě nezávislý i přes své ne příliš silné ekonomické zázemí a hlavně byl mistrem přes milování. Je jasné, že oba muži byli hezký a urostlý. To byl hlavní filtr z několika Theoniných filtrů použitých při výběru životního partnera. Která žena by nechtěla, aby její dítě nevzešlo z kvalitního genetického materiálu? O žádné třasořítky nestála, ani kdyby byli nositeli Nobelovy ceny, chtěla v posteli pořádného urostlého chlapa, takové bylo i přání rodičů. Cíl byl tedy jasně stanoven: najít si ideálního manžela.
Rheona dokázala být, když to situace vyžadovala, rozhodná a odvážná, a proto nejenže bez většího váhání uposlechla rady rodinného psychologa, ale se ní i důsledně řídila. Vytipovala si jedno soukromé očko, jenž se živilo hlavně obstaráváním důkazů v případě nevěry jednoho z partnerů. Navštívila ho v jeho skromné nenápadné kanceláři v zanedbané čtvrti a sdělila mu svůj požadavek: dodat klíče od bytů Ribbona a Derrosa včetně popisu zabezpečení bytů, aby se mohla bez větších problémů do bytů dostat. Detektiv se cukal, že je to nejen náročná a nebezpečná akce, ale také protizákonní. Rheona ho ale s úsměvem a hlavně patřičně vysokou zálohou přesvědčila, aby se o zmíněnou protizákonnost pokusil. Za čtyři týdny Rheona držela v rukách klíče od bytů obou pánů a popis zabezpečení bytu Derrosa. Ribbon si s bezpečností bytu žádnou hlavu nedělal, proč také, zatím se nedopracoval tak vysoko, aby se jeho obrazy prodávaly za horentní částky jenom kvůli jeho jménu. Rheona byla spokojena, doplatila soukromému očku zbytek dohodnuté částky a ujistila ho, že se nikdy neviděli, natož aby něco nekalého spolu upekli.
Rheona si nejdřív domluvila rande s Ribbonem, aby zjistila, kdy se mu rande nehodí a přitom bude ve městě. Jeden takový den si vytipovala. Večer zajela autem k jeho bytu a zavolala mu na domácí pevnou linku, kterou Ribbon držel kvůli své nemocné mamince, která odmítala používat mobil, tvrdila, že jí škodí vlnění vycházející z mobilu. Nikdo telefon v bytě nezvedal, což ji potěšilo. Krátce po sedmé hodiny večer si odemkla Ribonnův veliký byt. Byla v něm již několikrát. Byt měl i menší horní patro, které Ribbon používal jako skladiště malířského materiálů a různých krámů. Nepředpokládala, že by tam Ribbon zrovna dnes lezl, ale i kdyby, byla tam stará skříň, kterou Ribbon vůbec nevyužíval. V případě nouze ji chtěla využít. Zevnitř skříně připevnila šroubovákem dva háčky, které umožňovali osobě uvnitř skříně pohodlně přivřít dveře. Po tomto úkonu si uvařila čaj, který si odnesla do patra, sedla si na starou art deco židli, vypnula mobil a klidně a trpělivě čekala, co se bude dít. Věděla, že pokud nic, a Ribbon půjde spát, nehrozí jí prozrazení. Ribbon totiž měl tvrdý spánek jako polární medvěd, takže nemusela mít obavu, že Ribbon zjistí, že v bytě byla bez jeho souhlasu.
Čekala asi do desáté hodiny, z klimbání na židli ji vytrhl rachot klíče a následné rozsvícení světel. Rozdováděně hlasy Ribbona a mladé ženy byly pro Rheonu jasným signálem, že Ribbon definitivně přestal být kandidátem na jejího životního partnera. Také o přátelství již nemohla být do budoucna řeč, i když pocítila lítost nad milováním, které již nikdy nebude moci s Ribbonem absolvovat. V tomto bodě byla asi nejvíce zklamaná, ale přitom cítila jakési ekonomické zadostiučinění s dobrou investicí do odměny pro detektiva. Momentálně ji hlavně mrzelo, že si bude muset vyslechnout vzdychy a hekání milenců, ale na druhé straně byla zvědavá, jak dlouho jim mazlení a milování vydrží, jen tak pro porovnání. Těsně přes jedenáctou musela smutně konstatovat, že Ribbon věnoval své přítelkyní při této příjemné činnosti málem o sto procent více času než obvykle věnoval jí. V duchu se modlila, aby konečně milenci přestavěli dovádět a usnuli a ona mohla potichu vypadnout z bytu.
Najednou a zcela nečekaně zazvonil zvonek, vyzváněl s krátkými pauzami dlouze, vytrvale, jako kdyby návštěvník věděl, že pokud domácí pán spí, je potřeba být trpělivý, aby se probudil a rozebral. Zpozorněla, intuitivně cítila, že se něco nedobrého bude dít. Těžko, že by si na tak pozdní hodinu Ribbon pozval nějaké své přátele, když se tak horlivě věnoval své přítelkyni. Následně se málem nahlas rozesmála, z řečí Ribbona pochopila, že má obavu, že je to právě ona, Theona. Mělo to logiku, měla totiž ve zvyku občas k němu zajet i pozdě v noci, když nemohla spát a chtěla se s ním pomilovat, neboť to byl ideální uspávací prostředek, nemluvě o tom, že měla pocit že tuhle činnost Ribbon zvládá lépe než její ostatní milenci. Teď milence rychle sdělil, aby vypadla. Bylo horké léto, takže byla oblečena během půl minuty. Ribbon ji dostal z bytu přes okno, přesně jako když speditéři stěhují veliký kus nábytku, jednoduše ji přidržel rukama, neboť dolní parapet okna byl asi 2,5 metru na chodníkem. Tiché dopadnutí bot ženy na chodník a rychlé cupitání směrem od bytu jasně signalizovaly, že únik do bezpečí se podařil. Bylo slyšet jak si Ribbon spokojeně oddechl a začal hrát divadlo, že se právě probudil a že si hodí něco na sebe a že za chvíli otevře. Což se i stalo.
Jak si Theona krátce nato domyslela, musel byl Ribbon hodně překvapen. Neboť poté co uzřel přede dveřmi dva nezvané návštěvníky a chtěl jim něco nahlas a rozhodně sdělit, tak jeden z návštěvníků s ním dost hrubě mrštil zpět do chodby a pak jej surově odsmýkal do velikého hlavního prostoru bytu, z něhož vedly schody do patra, kde Theona měla svůj úkryt. To, co dále dělo, bylo pro Theonu nanejvýš zajímavé a napínavé. Jedním z nezvaných návštěvníků byl i Derros. Ten se snažil za pomoci svého hromotluka přesvědčit Ribbona, aby se vykašlal na Theonu. Dokonce Ribbonovi nabídl jakési odstupné, pět milionů místních dolarů, což pro běžného člověka by jistě nebylo málo, neboť místní dolar byl dokonce o něco silnější než americký dolar. Ribbon tuhle částku považoval za směšnou, když dědictví, které mělo připadnout Theoně po smrti rodičů se odhadovalo na několik miliard místních dolarů. Když Ribbon nepřistoupil ani na částku deseti milionů dolarů, Derrosovi došla trpělivost a přenechal přesvědčování na svého hromotluka. Rány to musely být strašné, neboť hromotluk po té poslední již nedokázal posadit Ribbona na židli, nepomohla ani studená voda; hromotluk jenom suše konstatoval, že to opět přehnal a že již nebude mít do čeho mlátit. Derros mu sice vynadal do pitomců, ale z jeho hlasu bylo poznat, že ho smrt Ribbona až tak netrápí. Theona pochopila, že umlácením Ribbona se i ona ocitla v nebezpečí. Tiše se odplazila ke skříni, do které se opatrně pomocí háčků zavřela. Muži se mezitím bavili o tom, co s tělem Ribbona. Derros poslal hromotluka, aby omrkl patro, ten mu sdělil, že je tam stará veliká skříň, že ta by se docela hodila na dočasné ukrytí mrtvoly do doby než Derros zavelí uklízecí četě, aby tělo zmizelo defnitivně z povrchu zemského. Derros s úkrytem souhlasil. Theona ve skříni neslyšela o čem se muži domlouvají. Vše jí doklaplo až v okamžiku, když hromotluk rozhodně a nekompromisně otevřel dveře skříně, v níž byla ukrytá. Pud sebezáchovy jí zafungoval vzorně, když k tomu započteme zkušenosti z nedávno absolvovaného kursu sebeobrany a přesné a prudké nakopnutí hromotluka do rozkroku, dokladem čehož bylo jeho poctivé zařvání, následné nadávání a posléze schoulení velikého těla do hezkého klubíčka, tak Theona si s hromotlukem poradila v první fázi přímo vzorně. Bez zaváhání se rozběhla směrem k schodům, když k ním doběhla, hlava Derrosa se právě zvědavě vynořila nad úrovní podlahy patra – chtěl vědět, proč hromotluk tak poctivě a bolestivě zařval. Nic ideálnějšího si nemohla Theona v této existenční situaci přát, přesným kopem do hlavy Derrose dočasně vyřadila z akceschopnosti. Co si ještě stihla uvědomit, byl veliký údiv v jeho očích nad tím, že vidí luxusní botu Theony přesně směřující do jeho tváře. Theona dobře věděla, že moc času nemá, rychle se rozběhla k vchodovým dveřím, podařilo se jí je bleskově odemknout, vyběhla na ulici, přeběhla asi šedesát metrů k parkovišti, rychle odemkla auto, nastartovala a vyrazila. Náskok měla minimální. Když její auto odbočila z parkoviště na silnici, viděla Derrose a Hromotluka jak utíkají k svému autu. Rychle vyhrabala z kabelky mobil a zapla jej, modlila se, aby signál okamžitě naskočil. Netrvalo to déle než obvykle, ale když člověk bojuje o holý život, má pocit, že každá vteřina trvá minuty. Ale smůla, dozorčí důstojník byl pořádkumilovný neschopný tvor, jenž chtěl nejdříve slyšet její osobní údaje, pak kde se nachází a až pak kvůli čemu vlastně volá. Na to Theona při veliké rychlosti opravdu neměla čas, navíc jí na neřízené křižovatce, kde měla dát přednost vozidlům přijíždějícím zprava, vlítnul zprava do směru jízdy motorkář, šlápla na brzdu, prudce ubrala plyn, ale již bylo pozdě, pěkně jí to otočilo a auto skončilo mimo vozovky na betonovém plotě. Vůz po nárazu chcípnul, Theona se jej pokusila nastartovat, ale po třech pokusech pochopila, že je to ztráta času. V té chvíli viděla, že z hlavní silnice směrem k ní odbočuje luxusní BMW. Na úvahy nebyl čas, rychle vystoupila z auta, rozhlédla se kolem, asi třicet metrů od ní bylo vidět světlá malého podniku, něco mezi bufetem a restauraci. Rozběhla se tím směrem. Mezitím Dorres s hromotlukem zaparkovali svůj vůz, rychle z něj vystoupili a utíkali za ní. Theona vpálila do restaurace a hned od dveří křičela: Zavolejte policii, chtějí mě zabít, jsem Theona Rappadis! V tento den měla podruhé smůlu. Za prvé majitel policii neměl vůbec v lásce, a za druhé dobře znal Dorrese, který právě vběhl do podniku, jak by ne, jeho výběrčím platil výpalné. Takže dobře věděl, že Dorres je mafiánský boss mající pod kontrolou půlku města, s nímž je potřeba udržovat jen a jen dobré vztahy. Jeho nepřítomný a nezúčastněný pohled jasně Theoně říkal, že z jeho strany nemůže očekávat pomoc. Zoufale se podívala na jediného návštěvníka klidně popíjejícího pivo. Byl to chlápek kolem čtyřiceti, urostlý, měl přes sto kilo, tvář vykazovala surové rysy, chybělo mu několik zubů, ne snad proto, že by dotyčný nepečoval o svůj chrup, důvod byl prostší, přišel o ně v rvačkách ve vězení. Dnes si užíval první den svobody, v lochu seděl dvanáct let za chladnokrevnou vraždu svého kumpána, který jej prásknul fízlům. Theona rychle vyhodnotila situaci a ukazujíc na Derrose a Hromotluka mu rázně a nahlas řekla: zbavte mě těch dvou mužů a stanete se velmi bohatým mužem. Chlápek sice na první pohled vypadal, že se mu kolečka v hlavě otáčejí kapánek pomaleji, ale neotáčely mu až tak pomalu, aby si nevšimnul Theonina luxusního oblečení, dvou prstenů s brilianty v špičkové kvalitě a hlavně výrazu její tváří, který mu jasně prozradil, že dáma je opravdu bohatá; takže pochopil, že je to jeho životní šance. Také mu hned bylo jasné, z jakého rangu jsou jeho dva protivníci. Věděl, že když chce uspět, musí být rychlý, moc rychlý, ale téhle vlastnosti se v mládí a ve vězení naučil. Prudce odhodil od sebe stůl směrem k hromotlukovi, kterému mezitím také zaplo, že chlápek je na straně Theony, a proto valil s nožem směrem k němu, aby jej zapíchnul jako řezník prase. Ale udělal fatální chybu, asi na dvě sekundy příliš soustředil svoji pozornost na letící stůl, to právě chlápkovi stačilo, aby jej praštil dřevěnou židlí, která se sice rozpadla jako perníková chaloupka po pádu z desetimetrové výšky na beton, ale chlápek tím získal zbraň v podobě nohy židle, kterou nemilosrdně vrazil hromotlukovi do břicha. Ten zařval, zkroutil se bolestí a pomalu padal k podlaze jako pták zasažený šípem. Derros také udělal chybu, o sekundu déle než se by se slušelo na mafiánského bosse, sledoval se zájmem střet dvou obrů. Dokonce jej napadlo, že chlápek by byl ideální náhradou za hromotluka. Než stihl dokončit tuhle úvahu, pocítil prudkou bolest v ruce svírající milovanou osmatřicítku Smith and Wesson. Theona jej poctivě praštila lahví od koňaku, která stála na baru. Než se stačil vzpamatovat z tohoto úderu, přiskočil k němu chlápek a stejným klackem, kterým zlikvidoval hromotluka, teď zlikvidoval Derrose, jenom pro změnu jej praštil přímo do hlavy. Majitel podniku s klidem pozoroval, co se děje, život jej naučil, že nejlépe je nemíchat se do sporů svých návštěvníků.
Policie a další orgány zabývajícími se lumpárnami svých občanů měly pak lehkou práci. Po zatknutí Derrose a hromotluka proběhl soud, kde hlavním svědkem byla Theona. Usvědčila je oba z vraždy Ribbona. Oba vyfasovali protekční tresty, jak pak by ne, když usilovali o život v blízké budoucnosti jedné z nejbohatších žen v Xetorii.
Theona pozvala svého zachránce na slavnostní oběd uspořádaný na jeho počest. Veliká noblesa a k ní několik chodů gastronomických specialit, pikantní jemné saláty, několik druhů špičkových sýrů, kvalitní vína a nakonec posezení u kávy, k níž se podával vynikající Sachrův dort. No a ke všemu průběžně hodně děkovaček, poklon a vyznamenání pro zachránce Theony. Když sláva skončila otec Theony, Reffus Rappadis, pozval Treddona do své pracovny, spolu s nimi šla i Theona.
Poté co všichni tři usedli do pohodlných kubistických křesel, Reffus Rappadis opět poděkoval Treddonovi za záchranu své dcery a sdělil mu, že by chtěl v souladu se slibem své milované dcery finančně popřípadě v jiné podobě ocenit jeho odvahu a ochotu obětovat svůj život za záchranu jejího života. Na rovinu se Treddona zeptal jakou má představu o své odměně. Treddon laxně vstal ze židle, procházeje se po veliké pracovně a nedbale si prohlížeje drahé a vzácné umělecké předměty, jako by to byly předměty za pár dolarů, se jízlivě usmíval. Reffus Rappadis znervózněl, vzpomněl si na své mládí, také se tak uměl dívat a usmívat, také byl ctižádostivý, všeho schopen, dokázal se přes mrtvoly dopracovat k základu svého obrovského jmění; jediný rozdíl mezi ním a Treddonem byl ten, že si nikdy neušpinil ruce, na to měl své zabijáky. Tredonn dokončil krátký výlet po pracovně. Zastavil se u sedícího Reffuse Rappadise, ten se, jako by byl Treddonem zhypnotizován, postavil; oba muži si upřeně hleděli do očí, po půl minutě Reffus Rappadis podlehl, sklopil oči. Do ticha pracovny zazněl zoufalý vzlykot Theony, pochopila, že bude na tom po celý zbytek života jako její matka. Také jí problesklo hlavou, že člověk si nikdy nesmí myslet, že již je za vodou, dokud za tou vodou opravdu není.
Za necelý měsíc se konala v Xetorii svatba roku Theony a Treddona. Psaly o ní všechny deníky a časopisy, dokonce ji vysílal i první TV kanál přímým přenosem. Reffus Rappadis ale nebyl zvyklý jen tak prohrávat, povolal do zbraně své právníky. V předmanželské smlouvě se objevil důležitý dodatek: pokud by Theona zemřela dřívě než Treddon a pokud nebudou mít v době smrti Theony alespoň dva přímé potomky, vdovec bude mít nárok jenom na roční apanáž až do své smrti ve výši dvou milionů dolarů. Celý zbytek obrovského majetku buď připadne jednomu dítěti, nebo celý bude převeden na nadaci pečující o nezaopatřené sirotky z celého světa. Když Treddon smlouvu podepisoval, problesklo mu hlavou něco podobného jako Theoně, že člověk si nikdy nesmí myslet, že již je za vodou, dokud za tou vodou opravdu není.
Napsáno v Brně 19. až 27. září 2011.