Dušan Polanský
21. srpna 2001
z minulého dopisu jsi zajisté pochopila, že Bibíšek si vše předem ďábelsky pečlivě připravil. Ovšem musí se mu uznat, že je upřímný, neboť se mi přiznal, že si zpočátku myslel, že milování s vozíčkářkou bude nejspíš trapná záležitost, a i kdyby ne, tak to jistě nebude za moc stát. Prý jsem ho ale mile překvapila, neboť poznal, že jsem vnímavá milenka, a proto by byl moc rád, kdyby náš vztah i nadále pokračoval. Někam jsem ho chtěla poslat, protože s tím grázlem a vyděračem jsem již nechtěla mít nic společného. Teď budu ale zase upřímná já a přiznám se Ti, že to jaksi nejde. On je sice zlo, ale takové, které přišlo na svět, aby potrestalo ještě větší zlo ve jménu spravedlnosti. Každý rozumný člověk ví, že takové zlo má právo na utajenou existenci a nemá se mu bránit v činech, i když to, co při nich koná není v souladu se zákony. Taky dobře vím, že kdybych se nepodvolila Bibíškovým příkazům, tak by si něco ďábelského vymyslel, aby mě přiměl je vykonat a popravdě již ani nemám sil, abych dokázala odolávat mladí, rozhodnosti a hlavně krutosti. Vždy jsem si myslela, že lidé od počítačů nejsou takové kruté rozhodnosti schopni, že jsou to jenom suší intelektuálové, ale šeredně jsem se mýlila.
Má zlatá, ale při všem zlém se kolem mě dějí i hezké věci. Jenom si představ, má dceruška, beruška hodná, potvůrka jedna chytrá, má již vážného ctitele. Je to Francouz, je pravda, že je trochu starší, ale znáš to, dnes se takové věci neberou jako za našeho mládí. Pochopitelně je bohatý, jak jinak. Kdyby tomu tak nebylo, tak bych se o něm vůbec nezmiňovala, vždyť to dítě mělo již tolik všelijakých přechodných lásek, že psát o každé, tak by z toho byl román. Ale tentokrát je to jistě něco jiného. Tady jde totiž o pěkný balík peněz, a proto jsem i berušce zcela jasně řekla: "Holčičko moje zlatá, ten Francouz je jistě prachobyčejný chlípník, ale vybírat si zase až tak moc nemůžež, alespoň prozatím ne. Teď je důležité, abys mu nedala, dokud nebude ruka v rukávu. Dítě, asi to ještě nevíš, ale začínají nám problémy s Bibíškem a je docela možné, že nás teď ten inteligentní grázl začne pěkně vysávat, a proto bude velmi rozumné, když se budeš snažit zabezpečit si slušnou existenci přes toho starého chlípníka. Milé dítě, já dobře vím, že bude mít zvrácené sexuální chutě -- několik let vdaná žena to na chlapovi hned pozná --, ale musíš to vydržet a spolehni se, že nakonec to bude on, kdo to nevydrží, jednoduše proto, že má před Tebou náskok třiceti osmi let chlípného života. Ale Ty budeš jeho konečná štace neboli hrob, právě Ty, a ne žádná křehotinká Francouzka. Ale teď je důležité nedovolit mu, aby si s Tebou jen tak bez závazku užíval, a pak Tě odkopl. Tak to ne, nesmíš mu dát ani jednou, musíš ho donutit, aby se celý třásl touhou po Tobě. Ať pozná, že válení se v posteli s tak krásnou holkou jako jsi Ty, taky něco stojí. A že to něco nejsou jenom zlaté cetky, módní šatičky, botičky, kožíšek za pár tisíc korun či trochu dražší luxusní auto nebo občasná posezení v restauraci anebo dovolená na Malorce. Beruško, to vše je moc málo. Ty chceš vše. A vše, to je sňatek. A teprve pak si může ten francouzský chlípník užívat, ale každé potěšení s tebou ho připraví o kousek jeho sil, a věz, že to nebude dlouho trvat a najednou bude ten jeho poloprázdný rezervoár zcela vyčerpán, a pak vše, co je jeho, bude tvoje." Beruška je velmi vnímavá, alespoň pokud jde o tyhle záležitosti, neboť jí hned ta její nevinná drobounká tvářička zčervenala a velmi cudně mi řekla: "Maminko, poslechnu Tě, nedám mu pokud nebudu mít jistotu, že do konce život již nemusím sáhnout na práci." Je pravda, že to řeklo to dítě příliš zjednodušeně, ale co může člověk od tak nezkušeného dítěte chtít?
Má zlatá, teď si asi říkáš, že schválně uhýbám od věcí, které jsou teď daleko důležitější než beruščina známost. Ne, neuhýbám. Tak například předevčírem jsme si se synáčkem předsevzali, že musíme konečně najít tajnou skrýš našeho nebohého manžela a tatínka. Řekli jsme si, že ten zatracený barák není až tak veliký, má jenom 10 pokojů, abychom ji nakonec nenašli. A povedlo se, právě včera jsme ji objevili.
Má přítelkyně nevěrná, ano, čteš to správně, přítelkyně nevěrná, snad tušíš jaké překvapení na mě v malém trezoru velmi rafinovaně zapuštěném do sklepní zdi čekalo. Jenom si představ, mimo jiné jsem v trezoru našla tři tvé dopisy mému manželovi a fotografii na které se objímáte. Taková lehkomyslnost, ale můj manžel nebyl nikdy důsledný člověk a ještě k tomu byl nostalgický. Určitě si myslíš, že jsem si dopisy s chutí přečetla. Zklamu Tě. Já je nečetla vůbec, jednoduše proto, že cizí dopisy nikdy nečtu a mezi námi ta fotografie je dostatečně výmluvná. Ale abych Tě dál netrápila a neponižovala, dovol mi malý dílčí pokus o rekonstrukci našich vztahů od doby, kdy jsme se obě zamilovaly do svých manželských protějšků až do současnosti. Kdybych chybovala, prosím Tě, abys ve své odpovědi uvedla věci na pravou míru, ale něco mi říká, že to nebude potřeba.
Ano, byli jsme čtyři. My dvě vdavekchtivé dívky a dva sympatičtí muži, později naší manželé. Já se víc povahou hodila k Tvému manželovi a Ty zas k mému. Já vždy spíš toužila po citlivém a vzdělaném muži, kdežto ty spíš po muži bohatém a rozhodném. Možná tomu bylo tak proto, že já nejsem tak inteligentní jako Ty, a proto jsem vždy obdivovala vzdělané lidi, kdežto Ty jsi až příliš inteligentní a svůj mimořádný talent jsi vždy vnímala jako něco zcela samozřejmého a jediné, čeho se Ti nedostávalo podle Tvých představ, byl majetek. Proč jsme se nakonec obě zamilovaly přesně naopak? Vysvětlení je prosté, my čtyři jsme se nezamilovali, my jsme se spíš navzájem roztřídili podle společenského a majetkového postavení každého z nás. Ty a Tvůj manžel jste studovali vysokou školu a byli jste z bohatších rodin, pochopitelně v měřítku doby, kdy ještě skoro všechny statky byly společné, ale popravdě nebyly nikoho. S námi dvěma to bylo jinak. Já jsem se jenom vyučila a můj manžel poté, co jednou uhodil mistra, nezvládl ani to. A pokud jde o majetek nás dvou, škoda mluvit, naši rodiče byli obyčejní dělníci a moc toho neměli. Mezi námi je to trochu malý zázrak, že čtyři tak rozdílní lidé vůbec drželi partu, ale myslím si, že to bylo hlavně proto, že my dvě jsme byly spolužačky od první třídy základní školy a částečně taky kvůli společenským poměrům, protože rozdíly mezi bohatými a lůzou nebyly tehdy až tak veliké jako dnes. Ale společenské poměry se otočily. Státní majetek se začal pěkně přesouvat z rukou státu do ručiček mazaných a rozhodných. Ranaři a grázlové vycítili šanci, kterou jim velkoryse nabídnul jeden profesůrek, který si ještě i dnes namlouvá, že rozumí ekonomice. Můj manžel svým selským rozumem hned pochopil, o co jde, a začal konat. Našel si správné kamarády, zajistil si pohádkový úvěr, nic nevrátil, znáš to, nevydařený podnikatelský záměr. Byl správně drzý jako stovky dalších, a najednou jsme byli pohádkově bohati. aniž bychom hnuli prstem. Že to bylo za pomoci podfuků a podrazů to nikdy nikoho moc nezajímalo, nezajímá a jak to vypadá, už ani zajímat nebude. Najednou jsme byli s to postavit si krásný dům, začít jezdit v krásných vozech, užívat si dovolených a vůbec mohli jsme si dovolit mnohé, o čem se nám ještě před nedávnem nemohlo ani zdát. Je pravda, že nás manžel občas musel brzdit a neustále nám opakoval: "Když žereš, tak nemlaskej." No a na Vás dva nerozhodné intelektuály, koneckonců jako na tisíce dalších, zůstala jenom tvrdá práce pro nás bohaté a pocit zatrpklosti. Když již mluvím o zatrpklosti, tak mám pocit, že ta je daleko větší u Tebe než u Tvého manžela. Dokonce bych řekla, že jsi mu ji nainfikovala, protože on jistě takovou povahu nemá, aby někomu něco záviděl. Ale v každém případě Ti slouží ke cti, že jsi se s takovým ponížením nesmířila a začala jsi bojovat o bohatství. Věděla jsi dobře, že můj manžel Tě vždy obdivoval, sbalit ho proto nebylo pro Tebe až takovým problémem. Vašemu štěstí jsem stála v cestě jenom já, hlavně proto, že jsem měla nárok na veliký díl společného majetku. Pokud jde o tu děvku, se kterou můj muž chodil, bylo mi hned od počátku jasné, že ta ho nikdy pod chomout nedostane, jednoduše jsem věděla, že to pro něho byla jenom prachobyčejná souložnice. Odpusť mi, že jsem se o ní v dopisech občas zmínila jako o vážné adeptce na mé místo. Bylo to proto, že jsem Tě chtěla potrápit.
Má drahá, jistě jsi teď zaražena, protože Ti něco časově nehraje. Vždyť jaký jsem měla důvod Tě trápit, když tajnou skrýš jsme objevili se synáčkem až předevčírem? Ale musíš být trpělivá, protože největší překvapení si nechávám až až na konec našeho příběhu o dvou přítelkyních z mládí.
Tvá přítelkyně nejvěrnější
Domů | Předchozí díl | Další díl | Články