Prolog    2001: Vesmírná odysea

6. díl

Dušan Polanský

12. 3. 2000

Můj HAL je dokončen. Trochu komické, neboť ten pravý v NASA si bude muset ještě na poslední End počkat. Za jeho zpoždění můžou Saturnovy prstence. Jinak si myslím, že můj HAL není jenom rychlý blbec a že kdyby měl kvalitní bázi znalostí, tak Turingův test zvládne. Kvalitní a hodnověrné provedení Turingova testu ale vyžaduje provedení rozsáhlých testů. Další problém.

13. 3. 2000

V práci byl hezký den. Téměř po roce nastoupil opět do práce Ten, jenž rád testuje programy, náš vedoucí týmu Cord Wooder -- těžce se zranil při autohavárii. Skvělý muž. Byl, a určitě i zase bude, mezi všemi testovači u NASA nejlepší. Nikdy se nad nikým nevytahoval a vždy rád pomohl a nic si nenechával pro sebe. Silný a hodný duch. Měli jsme obavy, aby ho těžké zranění nějak nezměnilo. Všichni jsme ale dnes cítili, že jeho dobrý duch ho neopustil. Jenom musí chodit s hůlkou. Jinak dr. Simonson ho nemá moc rád. Tvrdí, že Wooder to s testy přehání, a tak brzdí projekt Jupiter. Ono taky vidět dr. Simonsona na oddělení testů, jež pod něj spadá, je vzácnost. Jinak si prý vzal na celý týden dovolenou, takže dva kohouti se setkají až příští pondělí.

14. 3. 2000

Volal Frank z Floridy z Kennedyho Space Center -- strýc, chalupa, volný pátek, neboť je den svatého Patrika a víkend. Franku opakuješ se. Ale ostatně proč ne, udělám mu radost. I sobě.

15. 3. 2000

Skvělé. Došel mi doporučený dopis z NASA Ames Research center v Moffett Field. Dostanu k dispozici cvičnou bázi dat. HALe raduj se, vesel se, již nebudeš trumbera. Dokonce mi napsali, že mají zájem o moji vědeckou práci. Okamžitě jsem si domluvila na příští týden služební cestu do Moffett Field. Jsem šťastná, všechno mi vychází.

16. 3. 2000

Deníčku nechám tě doma. Věřím, že 19. 3. 2000 si budu moci zapsat do tebe něco moc hezkého. Jinak ještě dnes jsem pro jistotu zavolala Peggy. Zda každý kosmonaut je O. K. Peggy mě uklidnila: "Buď v pohodě, nesmí být homosexuál, musí se mu postavit bez Viagry a spermie musí sebou mrskat jak divé." Peggy je skutečně největší báze znalostí v NASA. No jo, ale proč se jim musí postavit, když na Discovery nebudou žádné ženské? Impotenti by možná byli na tom líp, ale v touze není rozdíl mezi impotentem a Tím, co mu stojí. Ale s tím homosexuálem, to by byl pěkný průšvih, když na palubě Discovery mají být jenom muži.

19. 3. 2000

Bylo to moc hezké, ale vše po pořádku. Ve čtvrtek jsme na chatu u městečka San Saba dojeli pozdě v noci. Šli jsme spát, ale pěkně každý zvlášť. V pátek jsme si udělali delší procházku po okolí a taky jsme se poprvé políbili. Pak jsme se drželi za ruce a Frank neustále povídal o hvězdách a Discovery. Popravdě nevím co, moje myšlenky nebyly u hvězd. Pak jsme si spolu připravili papání. Opět jsme se šli projít asi tak na hodinku. Frank stále povídal o hvězdách a Discovery. Bylo to už otravné. Po večeři a povídání o hvězdách jsme se dostali konečně i k nepovídání o hvězdách a Discovery. Frank byl pozorný, ohleduplný a jemný, snažil se nespěchat, i když nakonec příroda přece jen zvítězila nad jeho estétstvím. Byl ale stále jemný. V jedné chvíli jsem měla pocit, že až příliš a že bych klidně snesla i menší bouřku. V sobotu ráno jsem si nepovídání o hvězdách zopakovali. Opět malá procházka po okolí. Pozdní odpoledne a večer jsme strávili čtením. Já jsem si četla ve francouzštině milované Zvonokosy od Gabriela Chevalliera. Frank víc studoval než četl odbornou publikaci o Saturnových prstencích. Nedovedu si představit, co by to pro něho znamenalo, kdyby se nedostal do týmu Discovery. Asi úplný konec smyslu jeho života. V neděli ráno jsme se opět milovali, ale cítila jsem, že Frank je již myšlenkami ve výcvikovém středisku. Už nic moc.

20. 3. 2000

Přesně vteřinu po zahájení pracovní doby volala Peggy. Co a jak. Po vyslechnutí mého hlášení jenom lakonicky dodala: "No konečně!" Je zajímavé, že děrný štítek s nápisem MAT-1 zatím nikoho nezaujal. Je pravda, že v sekci testování se nepohybuje nikdy moc lidí. Berou nás jako nutné zlo. Jinak jsem na internetu prohledala všechny možné zdroje, ale o MAT-1 nikde nic. Ale jak Marka znám, určitě si to nevymyslel. Záhada.

21. 3. 2000

Cesta do Moffett Field. Pohoda. V letadle jsem seděla vedle chlápka, jenž si s požitkem četl knihu titulem "Jak se stát úspěšným." Vzpomněla jsem si s úsměvem na tátu, který s oblibou říkal: "Vykašlat se na všechny ty chytré knihy o tom, jak se má člověk chovat, jak má jednat s lidmi, jak má zbohatnout, jak má být úspěšný a podobné krávoviny. Není to nic jiného, než náhražka klasických ideologií. Autorům těch škvárů obvykle nejde o nic jiného než o to, jak mazaně udělat z lidí poslušné loutky na vydělávání peněz pro nějakého chytráka." Jo, táta, ten byl se vším raz dva hotov.

22. 3. 2000

V Ames Research center jsou ke mně všichni moc milí. Dnes se mi věnoval Ed Walker. Klasický typ úspěšného programátora s vysokou inteligencí, jenž dokáže strávit u počítače každý den 24 hodin. U oběda mi řekl, že téma mé vědecké práce ho zaujalo, i když se zcela otevřeně přiznal, že podle něho je moje práce přece jenom trochu předbíhá dobu. Že počítače v současné době nedosahují ani zdaleka takové inteligence, aby mohly úmyslně ohrozit své tvůrce. Že tyto úvahy stále patří do oblasti sci-fi. O mém HALovi jsem se pochopitelně nezmínila ani slovem. Z toho by mohly být pěkné problémy. Přece jen to není úplně můj HAL, dost jsem toho okoukala ze skutečné devítitisícovky.

23. 3. 2000

V Moffett Field je škaredě. V péči mě měla Hannah Jamisonová, kolem čtyřiceti. Na první pohled ctižádostivá, odměřená a nepřístupná intelektuálka. Ale když jsme se loučily, tak najednou jsme se dokázaly volně bavit i o jiných věcech než vědě. Dost smutně se mi přiznala, že od ní nedávno odešel manžel. Našel si prý dvacítku. Že ho ale stále moc miluje. Takovou upřímnost jsem od ní nečekala. Zvláštní, obě jsme si byly najednou blízké.

24. 3. 2000

Při zpáteční cestě jsem si četla v časopisu o výsledcích prezidentských primárek. Vzpomněla jsem si, že v Česku si z volby prezidenta nedělají tak těžkou hlavu. Jakápak volná soutěž a souboje kandidátu. Stačí, abyste byl jakžtakž sympatický poslancům a senátorům, a sedíte na Hradě. Myslím si, že být v dnešní době zvolen prezidentem v demokratické zemi tímto způsobem, je tak trochu nedůstojné. Argumentovat tradicí a postavením prezidenta je dost nepřesvědčivé. Návrhy některých uspěchánků na zvolení Madeleine Albrightové příští prezidentkou ČR je podle mě až projevem neúcty vůči voličům. Ale M. A. je moudrá žena. Vše pochopila a odmítla. Ozval se Frank. Že mě miluje a že příští středu bychom mohli být opět spolu. Franku, jo.

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články