Prolog 2001: Vesmírná odysea
3. díl
Dušan Polanský
- 30. 1. 2000
- Je to právě rok, co od nás odešel táta. Byl to skvělý člověk, i když na
první pohled hrubý pesimista naprosto nedůvěřivý ke všem. Bylo to hlavně proto,
že neměl rád, když se snažil někdo kohokoliv nějak ovládat, řídit nebo dokonce
jen kontrolovat. Politiky a intelektuály považoval za darmožrouty a napsat, že
je neměl rád, by bylo dost nepřesné. On je nenáviděl. Měl až přehnanou úctu ke
každému, kdo prakticky něco uměl a něco pro lidi skutečně udělal. Sám byl nešika
a těžce to nesl. Kvůli tomu se i tak trochu neměl rád. Když jsem ho viděla
naposled živého, to již moc trpěl, řekl mi pevným a klidným hlasem: "Mau, Vem si
pořádného a čestného chlapa, ne žádneho poseru a nešiku." A já ubrečeně: "Tati,
myslíš, že takový bude někdy o mě vůbec stát?" S vypětím posledních sil ještě mi
řekl: "To si piš, že takového poznáš a že bude o tebe stát." To byly jeho
poslední slova na tomto světě. Jinak skoro celý víkend patřil
HALovi a praní.
- 1. 2. 2000
- Volal mi Don Ryan. Že se zase mluví o tom, že změna letu
Discovery nějak souvisí s karanténou, jež byla vyhlášena před nedávnem na
Měsíci, v americkém sektoru, přesněji v okolí kráteru
Clavius, v němž je největší americká základna na Měsíci. Prý tam něco moc
důležité osobně řídil sám předseda státní astronautické rady dr. Heywood Floyd.
Před odletem i po jeho návratu ho osobně přijal americký prezident. Za tři dni
po jejich setkání padlo rozhodnutí o prodloužení dráhy letu
Discovery a o výstavbě Discovery II. Sice
zajímavé, ale ta karanténa mi tam nesedí.
- 3. 2. 2000
- Molly nám nenápadně sdělila, že ji pozval David Bowman na víkend na chatu u
řeky Trinity. Že budou chytat ryby. Komické, Molly a rybolov. Simonson již
nezuřil. Byl smutný. Jistě si moc živě představuje to jejich společné chytání
ryb v únoru. Molly by jistě raději uvítala rande ve známém podniku nebo
restauraci. Určitě by z toho byla minimálně fotografie na titulní stránku v
některém bulvárním plátku.
- 4. 2. 2000
- Mamince jsem slíbila, že příští víkend a v pondělí na svatého Valentýna budu
u ní. Měla velikou radost. Zase mě trochu vykrmí. Leze na mě chřipka. Byla jsem
se u své lékařky a ta mi předepsala antibiotika
- 6. 2. 2000
- Cítím se pod psa. Teplota skoro 39. S HALem jsem
moc nepohnula. Mám sama co dělat se sebou a ne ještě programovat
HALa. Bohužel v pracovní dny mám teď na HALa dost málo času. Na chvíli se
u mě zastavil Ten, jenž věří na mimozemšťany. Je to
Mark od sousedů. Přinesl mi ochutnat narozeninový dort. Dnes je mu čtrnáct. Když
už je řeč o mimozemšťanech, tak já na ně nevěřím vůbec. Mark mi s oblibou
vykládá o různých pseudodůkazech, jež mají potvrdit existenci mimozemšťanů. Dnes
mi například řekl, že před nedávnem zachytily různé observatoře zvláštní výron
energie, jež měl být vyzářen z Měsíce. A přitom oficiální místa tvrdí, že
Monitor 79, Orbiter M 15, Bolid 5 a další sondy nebo satelity financované vládou
USA nic nezaznamenaly. Mark, stejně jako můj táta, politikům nevěří a tvrdí, že
lžou jak když tiskne, neboť tak silné záření musela aspoň jedna sonda nebo
satelit NASA zaznamenat.
- 7. 2. 2000
- Ležím, potím se a čtu si moji nejmilejší útlou knížečku v němčině od
Rilkeho: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Mám i anglický,
francouzský a český překlad. Ten poslední mi věnoval Verunčin tatínek za mého
pobytu v Brně. Taky rád četl tuto smutnou Píseň, ale jenom v německém originále.
Chvíli jsem si prohlížela německé stránky na Internetu. V Rakousku je živo. Jörg
Haider a jeho strana Svobodných patří prý k extrémní pravici. Slibují, že budou
vzorní demokraté. Naše vláda prý chce odvolat velvyslankyni. Začíná fungovat
politické podvědomí, do něhož se přece jen z doby před šedesáti lety toho dost
naskládalo. Možná, že Jörg chce jen Rakousko rakouské a ne bruselské. Uniformita
za každou cenu mě děsí.
- 8. 2. 2000
- Cítím se o něco lépe. Napadlo mě vyhledat na Internetu informace o nedávno
vyhlášené karanténě na Měsíci, o níž se zmínil Don Ryan. Je zajímavé, že i Mark
se zmínil přibližně o stejné době v souvislosti s výronem energie. Dočetla jsem
se, že epidemii v americkém sektoru se podařilo zvládnout a karanténa byla
odvolána. A taky jsem hledala něco o výronu energie na Měsíci. Zdá se, že se
nejedná o žádné mimozemšťany. Pentagon uveřejnil v té době stručnou a nenápadnou
zprávu o provedení zkoušky laserového děla na Měsíci v prostoru
kráteru Tycho. Vypadá to už tak, že karanténa byla jenom finta, aby nikdo
nečmuchal v americkém sektoru. Chudák Mark, myslí na mimozemšťany a zatím armáda
utrácí další milióny daňových poplatníků na zkoušky laserových zbraní.
- 10. 2. 2000
- Již se cítím dobře. Marka jsem poprosila, aby mi koupil něco na jídlo, zatím
ještě nechci chodit ven. Chtěla jsem ho překvapit svým objevem o karanténě jako
krycím manévru pro utajení vojenské zkoušky. Podíval se na mě s politováníhodným
pohledem, který jasně říkal: Naivka. Pak jsem si musela vyslechnout přednášku o
charakteru záření laserového děla a jeho poměrně krátkém dosahu z hlediska
vesmírných měřítek. To záření z Měsíce nebylo laserové záření ani záření jiného
zdroje známého lidské civilizaci. "A ještě maličkost," řekl Mark na konec své
přednášky, "obvykle se zkoušky zbraní ohlašují předem."
- 11. 2. 2000
- Zavolala jsem do práce, abych byla v obraze. Taky jsem se dozvěděla, že
David s Molly skutečně chytal ryby. Molly prý přišla v pondělí celá naštvaná a
hlavně nachlazená. Vida naši svobodní hrdinové kosmu před odletem na sedmiletou
vesmírnou anabázi bez sexu myslí i na jiné věci než radovánky se ženami. Když
již píši o sexu, tak jsem slyšela, že pro ně vymysleli nějaké pilulky, jež jim
ho alespoň trochu nahradí. Doufám, že je nebudu muset začít časem brát i já. A
vyrážím za maminkou do našeho báječného zapadákova Castroville, které si
spokojeně dřepí čtyřicet kilometrů na západ od San Antonia.