Prolog 2001: Vesmírná odysea
28. díl
Dušan Polanský
- 1. 1. 2001
- Včera, krátce po půlnoci, po mém odjezdu z práce se začaly dít zlé věci. Asi
po patnácti minutách jízdy v autě mi došlo, že dva agenti, které jsem viděla
poprvé, mě nevezou do mého hotelu. Když jsem je na to upozornila, tak ten, co
seděl vedle mě, namířil na mě hlaveň pistole a zalepil mi ústa. Skončili jsme v
nějaké staré veliké opuštěné výrobní hale. Tam na nás čekali Cord Wooder a
Gregory Jansen. Na Cordu Wooderovi bylo hned na první pohled poznat, že je z
toho všeho pěkně vyšinutý. Měl v rukou pistoli, ale měla jsem pocit, že by s ní
nedokázal trefit ani slona z pěti metrů. Gregory Jansen byl také ozbrojen, ale
působil daleko klidněji a přesvědčivěji než jeho šéf. Tušila jsem svůj konec.
Strach má jedinou výhodu, tříbí inteligenci člověka a žene jeho mozek do
šílených improvizací. Fungovalo to i v mém případě. Začaly mi docházet
souvislosti, je sice pravda, že pozdě, ale přece jenom. Ten, kdo chtěl pomocí
výbuchu zlikvidovat Discovery, musel mít koupené lidi z naší a z bezpečnostní
sekce. Vzpomněla jsem si na upřesnění od Corda Woodera, jež zaslal z KSC do
Houstonu, v němž se pravilo, že kvůli problémům na hibernační sekci se plánovaný
pobyt dalších pracovníků odsouvá. Je docela možné, že bombu tam umístili již
tehdy. Vypadá to, že Cord Wooder a Gregory Jansen bombu nainstalovali a koupení
lidé z bezpečnostní sekce Hibernacula řádně zapečetili. Nikdo ani moc
neriskoval. Při jakékoliv závadě na hibernační sekci by tam šéfové nasadili své
lidi. A po startu by to bylo již jedno. I kdyby kosmonauti snad bombu objevili,
tak šance zneškodnit ji, jak potvrdili pyrotechnici, byla skoro nulová. Torr
Boscovich, jak to vypadá, měl dvě poslání. V prvním neoficiálním, ale určitě
velmi dobře placeném, měl na starost koordinaci akcí mezi Floridou a Houstonem a
lidmi z bezpečnostní a naší sekce. Druhé poslání souviselo s Velikým mystagogem,
Torr Boscovich, coby řádně placený agent americké vlády, měl za úkol se vetřít v
Houstonu do spolku pro mimozemské civilizace -- tady se potkal s Markem -- a
sledovat případný únik informací z NASA o opravdovém poslání
mise Discovery. V každém případě to byla veliká šance pro herce Torra
Boscoviche, chtěl si dokázat, že je veliký herecký talent a že dokáže inkasovat
na obou stranách. Tuto dvojroli nezahrál až tak zle, ale měl smůlu. To se ale v
životě stává. Jediné, co mi v prvních sekundách čekání na smrt nedošlo, bylo,
kdo to celé platí a proč. Ale to mi řekl Cord Wooder. Přece se jenom stále cítil
být mým šéfem a skvělým metodikem, nechtěl, abych umřela jen tak, bez poznání
pravdy. Bylo to prosté, jak celé lidské dějiny: akci financovala skupina velmi
bohatých lidí z celého světa: bankéři, průmyslníci, generálové, bosové různých
mafií a vlivní politici. Mnozí z nich z titulu své funkce věděli, že pravým,
přísně utajovaným, cílem Discovery je setkání s vyspělou civilizací, která
zanechala na Měsíci své poselství: MAT-1. Podle vědců si vyspělá civilizace
dokonce zahrála na Pána Boha, kapánek si nás pozemšťany naprogramovala, a jak se
zdá, asi nebude se svou prací moc spokojena, když zjistí, jak my lidé
provozujeme kšeft zvaný lidská společnost: zabíjíme se a vraždíme jak na běžícím
pásu; několik tisícovek lidí vlastní na úkor ostatních obyvatel Země miliony
akrů půdy, lesy, pohádková sídla, letadla, jachty, hromady zlata a šperků a
hlavně, co k tomu všemu neodmyslitelně patří: veškerou moc; generálové se
rozplývají nad účinností nových a nových zbraní a politikové nás přesvědčují, že
bez tohoto svinstava by to na světě nefungovalo; vymýšlíme si různé politické
pseudoteorie a pseudosystémy, abychom si tento stav zdůvodnili; a nakonec, a to
je ta největší bída, většina obyvatel Země tomuto svinstvu tleská. Cord Wooder a
Gregory Jansen nechtěli nic jiného, než tenhle svět za pár melounů dolarů ještě
na několik století zachovat. Koneckonců, je to podle pozemského myšlení
ušlechtilý cíl. Problém je ale v tom, že zvolili nevhodné metody. I když mezi
námi, zkuste se dopracovat k bohatství slušným způsobem! Takže sumárně nešlo
zase o nic nového, jenom o moc a peníze. Trapná pointa. Nic super
inteligentního. Vlastně jsem měla jenom obyčejnou smůlu, zapletla jsem se do
veliké hry a hlavní pravidlo pro smolaře je v takových případech jasné a
neodvolatelné: smrt. Ale nestalo se tak. Chtěla jsem ještě uhrát několik sekund
života a zeptala jsem se se strojeným klidem Gregory Jansena, jak to vlastně
myslel s tím mým překrásně harmonickým zadkem. Zašklebil se a chtěl něco říct.
Bohužel, co, to se již nikdy nedovím, neboť najednou se do haly vřítilo auto,
nějaký muž z něho za jízdy vyskočil, nechal svůj vůz najet na náš, pěkně to
bouchlo a začal střílet; pro jistotu ze dvou pistolí. Bylo jasné, že dotyčnému
nešlo ani tak o střílení jako spíš o zabíjení. Cordu Wooderovi nedal žádnou
šanci, Gregoru Jansenovi jen malou, ale ten ji nevyužil, pokud jde o oba agenty,
kteří mě sem dovezli, tak ti se opravdu velmi snažili nabídnutou šanci využít;
dokonce je podle lékařů možné, že to přežijí. Koneckonců, speciální agenti taky
neberou peníze od vlády USA pro nic za nic, když na to dojde, taky umí kvalitně
zabíjet. Zabiják, který mě z toho dostal se jmenoval ..., vlastně jen Loňa. Je
pravda, že to schytal také, ale zas ne tolik, aby mu Pán Bůh nedal šanci. Než na
místo činu přijela policie a lidé z bezpečnostní sekce NASA, tak mi Loňa, celý
od krve, s pláčem vyprávěl svůj příběh. Ruský ctižádostivý mladík se chce dostat
k penězům a stát se kapitalistou, a tak začne poctivě podnikat, brzy ale
pochopí, že tahle cesta v Rusku k bohatství nevede, a tak se z něho stane grázl,
mafián a nakonec i neznaboh; jeho únik do USA, jak jinak než s falešnými papíry,
byl pokusem zbavit se děsivé minulosti. V jednom jsem měla pravdu. Když Rusové
kápli zcela náhodně na MAT-1, tak přestali věřit Američanům a došlo jim, že
existují dva rozdílné cíle: oficiální a opravdový. Technický a technologický
náskok USA je obrovský a proč jej elegantně nezlikvidovat za pomoci mimozemské
civilizace! Najednou Rusové začali mít eminentní zájem na úspěchu
mise Discovery. Také jim došlo, že opravdové poslání mise Discovery se nebude
určitým lidem zamlouvat a že tito lidé udělají vše, aby misi překazili. Taky jim
došlo, kdo by tito lidé mohli být. Já jsem se pro Rusy stala jedním z
potenciálních ukazovátek k těmto lidem. Rusům vše hrálo do karet i můj vztah s
Loňou. Loňa mě měl za úkol špiclovat. Mohl jen těžko couvnout, měli toho na něho
příliš moc. Vlastně ho ani nemuseli nutit. Loňa mě miluje a když mu jeho krajané
vysvětlili, že mi jde o kejhák, byl docela rád, že poprvé v životě mohl chránit
slabšího. Když Loňa ztrácel vědomí, blouznil o mně, o Aralském jezeře a o Pánu
Bohu a já jsem si poprvé v této hrůze uvědomila, že existuje pro nás oba,
vlastně teď již tři, stále naděje.
- Start Discovery
- Divácké povolení ke startu mi sehnal Nick Miller. Ale abych nepředbíhala
událostem. Musela jsem podepsat prohlášení o úplné mlčenlivosti o opravdovém
cíli mise Discovery. Vím konečně, co je MAT-1:
MAGNETICKÁ ANOMÁLIE TYCHO-1, což je obrovská deska z uhlově černého materiálu, o
přibližných rozměrech 39 krát 155 centimetrů a výšce tři a půl metru. Strany
monolitu jsou opracovány přesně v poměru 1 : 4 : 9. Stáří monolitu je víc než
tři miliony let a byl na Měsíci umístěn v době, kdy naši předkové byli
primitivní opolidé. Monolit byl záměrně ukryt asi pod desetimetrovou vrstvu
horniny. Protože monolit vytvářel mohutné magnetické pole, bylo jen otázkou
času, kdy jej nějaká průměrně vyspělá civilizace objeví. Jakmile byl monolit
odkryt a poprvé jej ozářilo Slunce, tak vyslal signál směrem k Saturnovým
měsícům, přesně k Japetovi. Je pravděpodobné, že monolit je něco jako poplašné
zařízení. A my lidé jsme jej spustili. A to je vše. Vlastně ještě jedna veliká
maličkost. Opravdový cíl mise zatím znají jenom hibernovaní kosmonauti:
Kaminski, Whitehead a Hunter a HAL-9000. Teď je mi
také jasné, proč se HAL na
Discovery při odpovědích na mé otázky tak kroutil, hajzl jeden. David
Bowman a Frank Poole zatím pravý smysl letu neznají, prý by jej nedokázali skrýt
na obrazovkách před námi pozemšťany a taky obrana a zájmy USA mají vysokou
důležitost. Prý se to dozví, až se to stane absolutní nezbytností. Jen aby pak
nebylo pozdě! Ovšem, musím si to vše nechat jen pro sebe. Kdyby ne ... Ale ke
startu Discovery. Nekompromisně jsem se prodrala
dopředu a ocitla jsem se asi tři metry od Molly Childové a Ruthie. Moll mi
vzorně zamávala, Ruthie se na mě vzorně zamračila. Když se David a Frank
rozloučili s rodinnými příslušníky, vykročili směrem k Moll a Ruthie. Vyčkala
jsem, až se naposledy políbí se svými láskami a v okamžiku, když se vydali
směrem k Discovery, jsem do jásavého hlaholu hlasů
zařvala: "Franku, Davide, musím vám něco důležitého říct." Oba se zastavili.
Frank se krátce podíval na mě a Ruthie, ještě jednou jí zamával, pak o něco míň
směrem ke mně a vykročil k Discovery. David nejdřív
váhal, ale najednou se rozhodně vydal směrem ke mně, vůbec nedbal na něho se
sápajících rukou ani kytic, jež mu kdekdo strkal do náruče; popošel až těsně ke
mně. "Ahoj Maureen." "Davide, ahoj, Davide, kdyby se ti něco s
HALem nezdálo, tak jej jednoduše vypni, nech běžet jenom regulační
automatiku, rozumíš jenom regulační automatiku!" Zarazil se, asi ho nenapadlo,
že se s ním budu při loučení bavit o HALovi a
regulační automatice. Ale bylo vidět, že se s tím po chvilce vyrovnal a že jeho
hlava opět pracuje zcela normálně. Naklonil se těsně ke mně, lehce mě pohladil
po tváři a krátce políbil: "Dík, spolehni se, toho sráče nesnáším, rád jej vypnu
při první příležitosti, ... Maureen, mezi námi, mám daleko raději klasické
pilotované lety." A vykročil za Frankem. Bůh vás všechny na
Discovery ochraňuj před vším zlým, ... ale hlavně před
HALem.
- 2. 1. 2001
- Stojím na rozbouřeném pobřeží Atlantiku. Někdo mi položil ruku na levé
rameno. Nelekla jsem se, strach je již pryč. Byl to Nick Miller. Spolu
pozorujeme obrovské vlny, jež se snaží dobýt pevninu, ale jako mávnutím
kouzelného proutku se znovu a znovu tříští o pobřeží. "Slečno Doveová, měl bych
pro vás návrh." Neřekla jsem nic. "Nabízím vám místo hlavního systémového
inženýra bezpečnostní sekce NASA, prakticky by to znamenalo nárůst vašeho platu
dvaapůlnásobně a ještě nějaké požitky navíc, ty dělají asi tak 10 000 dolarů za
rok." To, že Nick Miller byl jmenován prezidentem USA do funkce bezpečnostního
ředitele NASA, jsem se dozvěděla dnes ráno, takže mě jeho návrh ani nepřekvapil.
Taky jsem se doslechla, že generál se zastřelil, nechal dopis na rozloučenou, že
ničeho nelituje. Hold to byl aristokrat s klasickou výchovou. Sice prohrál, ale
dokázal slušně odejít ze světa. Mladému Torru Boscovichovi se asi stejného
vychování nedostalo: lže, zapírá, má kolem sebe hromadu právníků; vlastně taky
klasika, jenom trochu jiná. "Nicku, mohu vám tak říkat?" Usmál se a přihodil:
"Jedině pod podmínkou, že já vám zase mohu říkat Maureen." Usmáli jsme se jeden
na druhého. "Nicku, jsou to slušné prachy, ale na to, aby jeden vrátil Aralskému
jezeru jeho bývalou krásu a spanilost, to bohužel nestačí." "To máš pravdu, ale
dá se s tím slušně vyjít: pěkný dům, bazén, tenisový kurt, každý člen rodiny
pěkné fáro, každý rok rodinná dovolená podle chuti kdekoliv na Zemi, Měsíci nebo
Marsu, jo, na to bych málem zapomněl, jako bafuňář máš slevu na lety: na matičce
Zemi 70% a na mimozemské 80%." "Nicku, máš rodinu?" Vytáhl z náprsní kapsy
peněženku a podal mi fotografii. Byla na ní hezká, dokonce bych řekla až
atraktivní, štíhlá blondýnka a dva kluci, dvojčata. Chvíli mi o nich povídal a
bylo cítit, že je šťastný. "Nicku, chtěla bych být jednou šťastná jako ty ..."
Snad mi rozuměl. Mlčeli jsme. "Maureen, musím s tebou ještě něco projednat,
nechce se mi, je to tak trochu soukromá i služební záležitost, ale ... Naši
specialisté analyzovali videozáznam ze startu Discovery
i tvůj kratičký konflikt s Frankem Poolem a minirozhovor s Bowmanem, ... nezlob
se, běžná rutina, ale popravdě úhel záběru byl nešikovný ani zvuk nám nějak
nevyšel, ... identifikovali jsme jen několik slov Davida Bowmana, přesněji
fragmentů, ale ani v těch si nejsme 100% jisti," vytáhl si z kapsy poznámkový
blok a z něho četl: "příležitost, toho sráče nesnáším, mám raději." Chvíli mlčel
a pak dodal: "Budu upřímný, soukromý život všech kosmonautů byl v posledním roce
pečlivě sledován, jistě to chápeš, bezpečnost mise, peníze daňových poplatníků,
... víme toho dost i o tvém vztahu s Frankem Poolem, stejně jako o vztahu Davida
Bowmana se slečnou Molly Childovou, také víme, že jste všichni čtyři spolu
strávili víkend u řeky Trinity," podíval se do poznámek, "15. až 17. dubna. ...
Maureen, ale budu upřímný, vůbec jsme nevěděli, že to spolu s Davidem Bowmanem
táhnete a měli jsem za to, že váš rozchod s Frankem Poolem byl kultivovaný ...
Teď je již zcela zbytečné ronit slzy nad rozlitým mlíkem, je to hlavně chyba
psychologů. Maureen, teď bych chtěl od tebe slyšet názor na jedinou věc, ...
věřím, že budeš upřímná, ... nemůže tvůj intimní vztah k oběma mužům bdící
posádky Discovery zkomplikovat plnění stanovených
úkolů, jistě mi rozumíš, co chci říct ..." To jsem sice nevěděla, ale i přesto
jsem mu zcela klidně odpověděla: "Nicku, můžeš být v pohodě, alespoň pokud jde o
vztah obou mužů ke mně, myslím si, že obrovská prázdnota a samota mezihvězdného
prostoru jim dá nejen zapomenout na Maureen Doveovou, ale dokonce je sblíží. A
pokud jde o plnění stanovených úkolů, tak můj názor na celou záležitost znáš,
plnění úkolů může nejvíc zkomplikovat HAL." Nick se
pousmál. Věděla jsem čemu. Taky jsem se již stihla doslechnout, že podle
psychiatrů NASA trpím fóbií z inteligentních strojů. Možná, že nakonec mají
pravdu, někdy to fakt přeháním.