Prolog 2001: Vesmírná odysea
12. díl
Dušan Polanský
- 5. 6. 2000
- Jahody, šlehačka a přikusování vaflí. Třešňový bublaninový koláč. Jahodový
koktejl. Houpání se v křesle s kšiltovkou na hlavě, na klíně veliká mísa jahod,
občasné zamžourání do sluníčka a labužnické vychutnávání vůně a šťavnatosti
každičké jahody. Žádný Frank, Saturn, MAT-1,
HAL, žádná NASA. Víkend strávený u mámy byl jen jahodový a třešňový.
Bože, jak by to bylo krásné nechat těch 148 mého IQ navěky odpočívat, mít muže,
jenž se dobře postará o rodinu, dům na volném slunečném prostranství a hlavně
velikou záhradu a v ní to nejkrásnější -- hrající se děti. Vnímat dny jenom
podle zdraví dětí, sluníčka, deště, větru, zimy, sněhu, hvězd a touhy po
milování.
- 6. 6. 2000
- Frankovi to asi nedalo a ozval se. Večeře v útulné restauraci. Frank se
snažil mluvit jako by malá roztržka mezi námi nebyla. Byl smutný. Nakonec to z
něho vylezlo. Včera se při výcviku přihodila nepříjemná událost. Bowmanovi
defektní měřič signalizoval, že mu dojde kyslík dříve, než se dostane do
bezpečí. Bowman to prý moc nezvládl. Kdyby se to stalo před zasedáním státní
astronautické rady, tak dnes velitelem Discovery je Roman Kaminski. Měla jsem
pocit, že Frank pochopil, že ten kyslík mohl opravdu dojít a že mám právo na
strach o něho a že tento strach může být silnější než radost z jeho nasazení do
hlavního paleontologického týmu. Frank mě doprovodil domů, ale nechtěl jít dál,
že zítrá má výcvik a musí brzo vstávat. Zvláštní, ale moc mi to nevadilo. Stalo
se vůbe něco? Skoro nic, ale není to nic. Bože, jak jen může být vztah mezi
mužem a ženou křehký.
- 8. 6. 2000
- Český Internet. Benzín. Cena kolem 30 Kč za litr. Porovnávají se platy na
Západě a v Česku a hlavně kolik si lze za ně koupit benzínu. Lezou z toho až
absurdnosti. Co s tím? Různí geniální mudrci znovu a opět vyslovují prostou,
podle nich ale geniální, pravdu: zvýšit produktivitu práce. Ovšem má to malý
háček: jednak to ví i ten největší hlupák a jednak je to již výsledek něčeho.
Začít je potřeba někde jinde, ale fofrem! Kde? Ale přece na to stačí obyčejný
selský rozum a ne chytré hlavy armády analytiků, politiků, poradců, úředníků,
prognostiků a dalších pseudonepostradatelných. Slované, je si potřeba udělat ve
svém domečku pořádek a přestat se utěšovat tím, že Západ to udělá za vás. Možná,
že i nakonec udělá, ale předtím ten nepořádek využije ve svůj ekonomický
prospěch. Ale teď jsem udělala pořádnou botu: měla jsem použít minulý čas.
- 9. 6. 2000
- Z Moffett Field mi došel na třech cédéčkách program na Turingův test. Než mi
cédéčka vydali musela jsem podepsat prohlášení, přesně tak, jak mě již předem
informovala Hannah Jamisonova. Jinak Alan Turing vyvodil, že pokud lze vést s
počítačem dlouhodobý rozhovor, aniž jsme schopni rozlišit mezi odpověďmi
počítače a odpověďmi, jaké by dával člověk, pak stroj skutečně myslí. Přesné
provedení testu by vyžadovalo mít alespoň jednoho člověka, jenž by odpovídal na
stejné otázky jako HAL a já bych se snažila dojít na
to, které odpovědi jsou HALovi a které lidské bytosti. Kdyby se mi to moc
nedařilo, tak můj HAL myslí. Má to jeden problém,
těch otázek musí být položeno tak asi kolem jednoho milionu, aby výsledky testu
byly jakžtakž prokazatelné. Program z ARC nedělá nic jiného, než že simuluje
kladení otázek lidskou bytostí, a pak porovnává odpovědi
HALa a lidské bytosti a vede statistiku o celém průběhu testu. Výsledky
jsou průběžně zobrazovány. Původně jsem i uvažovala o tom, že do testu zapojím
několik známých, ale teď již nemám odvahu. Asi by to za této situace nebylo moc
chytré.
- 12. 6. 2000
- Celý víkend patřil přípravě na Turingův test. Studium tlustého manuálu,
instalace programu, nastavení parametrů atd. mi zabralo celou sobotu a neděli.
Skutečná devítitisícovka má na zodpovězení každičké otázky maximálně 2 sekundy.
Asi tolik času, kolik potřebuje rychle myslící lidská bytost na promyšlení
odpovědi a nadechnutí, aby mohla začít mluvit. Celý test prý trvá asi 1,3
miliony sekund, neboť pravý HAL obvykle limit 2
sekund na nalezení odpovědi nevyčerpá. Bohužel jeho výkonnost je asi 60 násobná
proti mému počítači. Limit na odpověď jsem nastavila místo teoretických 120
sekund jenom na 60 sekund, i s tím rizikem, že HAL
často bude muset vypsat zprávu, že odpověď nestačil odvodit. Takže, den co den
bude položeno 1 440 otázek a asi v polovině případů se dočkám i odpovědi. Žádná
sláva. Program nechám běžet přesně 30 dnů. Takže můj HAL
si bude trápit hlavu asi 43 200krát. Zodpovězených otázek by měla být tak asi
polovina, tj. asi 22 000. Přesně o půlnoci z 11. na 12. června jsem test
spustila. Můj HALe, ukáž, co jsem tě naučila. Věřím,
že mě nezklameš. Jinak zapůjčený program na Turingův test je starý asi tři roky.
Jinak mám informace, že skutečný HAL podstupil ještě
náročnější a komplexnější test a prý skvěle obstál. Bohužel výsledky nebyly z
důvodu utajení zatím publikovány.
- 14. 6. 2000
- První, zatím skutečně jen orientační, výsledky Turingova testu jsou nad moje
očekávaní. Můj HAL dokáže za den zodpovědět místo
předpokládaných 720 otázek kolem 1000. Asi u 100 odpovědí lze velmi jasně
rozpoznat, že odpovídal HAL. To není zlé, ale zatím
se nechci ukvapovat v závěrech. Jinak věřím, že počítač to vydrží. Statistika se
sice průběžně ukládá a program je zkonstruován tak, že automaticky pokračuje u
poslední neanalyzované otázky, ale každé zdržení by bylo nepříjemné. Turingův
test bych chtěla mít do začátku dovolené z krku. Dovolená? Zatím nemám žádný
plán.
- 15. 6. 2000
- Epizoda. Při jízdě z práce domů jsem z dáli viděla vedle silnice stát
odstavené auto. Přední kapota byla zdvižená a vedle stál servisní vůz. Když jsem
místo míjela, poznala jsem Lerova. Neviděl mě. Najednou jsem pocítila chvění a
touhu tak přirozenou a zřetelnou, jako, že slunce přes den svítí a přes noc
hajá.
- 16. 6. 2000
- Prohlížela jsem se nahá před velikým zrcadlem v ložnici. Hladila jsem si
malá prsa, docela pěkné boky a ještě krásně kulatý -- prý harmonický -- zadek.
Najednou jsem to zcela neodvolatelně pocítila a věděla jsem, že to půjde se mnou
již celým životem. Přivřela jsem oči, natáhla krk, zaklonila hlavu, ruce zcela
bezděčně začaly hladit klín a mé rty zašeptaly jediné slovo: "Loňa."