Erotika a kaligrafie neboli opět nekonvenční Peter Greenawaye

Dušan Polanský

Oslava smyslnosti, nekonvenčnosti, erotiky, nezávislosti ženy a jejího práva na nadvládu nad muži, kaligrafie (umění krásného písma, krasopis) a obyčejů Dálného východu, tím vším je film britského režiséra Petra Greenawaye The Pillow Book (v češtině Čtení před spaním, v němčině Die Bettlektüre) z roku 1996.

Peter Greenawaye je znám jako nonkonformní umělec, režisér krutých, krvavých sexuálních příběhů, u něhož nejednou obrazová stránka převyšuje stránku obsahovou. Pro znalce jeho díla nebude asi žádným překvapením, když se dozví, že i v tomto díle použil schéma, které již v minulosti uplatnil v řadě svých filmů. Je prosté: mladá dominantní žena využívá muže pro naplnění jejích nekonvenčních představ o životě, o umění, o lásce a v neposlední řadě i o erotice. Konce příběhů jsou také často stereotypní: jakmile mladá žena otěhotní, její milenec umírá. Vidíme, že základní námět jeho filmů je zdánlivě prostý. Ovšem to, jak jej tvořivým a naprosto neotřelým způsobem dokáže P. Greenaway v každém ze svých filmů rozvinout do nekonvenčních pohledů na milostný život ženy, vyráží často divákovi dech. A co je asi nejdůležitější, P. Greenaway provokuje diváka k zamyšlení o hodnotách lidského života z pohledu práva lidské bytosti na užití rozkoše na její krátké pozemské pouti.

Moderní mladou emancipovanou Japonku Nagiko, která se chce, a prozraďme, že nakonec se i dokáže, vymanit z tabuizovaných pohledů na erotiku skvěle ztvárnila čínská filmová superstar první velikosti Vivian Wu. Připomeňme ji divákovi z filmu Poslední císař. Po zhlédnutí filmu nejeden divák potvrdí, že role Nagiko byla v tomto filmu pro ni přímo ušita na míru. Vivian Wu v tomto mistrovském filmovém díle okouzlí nejednoho muže nejen krásou, ale hlavně zcela přirozeným a vyzrálým hereckým projevem.

Na nejednoho Evropana filmový příběh zapůsobí nejen netradičně, ale jej dokonce místy šokuje. Ale mezi námi, to nepochybně bylo cílem režiséra, a tak se ani moc nedivme, že nám tak odvážně a bez zábran vypráví příběh zcela jiného vidění světa a jiného chápání hodnot lidského života.

Samotný děj filmu je pro běžného evropského diváka nejen dost exotický, ale i silně netradiční. Japonka Nagiko Kiohara se již jako malé dítě seznámí se dvěma velikými japonskými uměními: písemnictvím a kaligrafií. Její otec, spisovatel a kaligraf, jí v den jejích narozenin pokaždé maluje na tvář verše o stvoření člověka z bible. Její teta jí zase v tento den pravidelně předčítá z knihy, kterou před 1000 lety napsala dvorní dáma císařovny Sadako Sei Shonagan. Kniha se jmenuje "Čtení před spaním" a že se zrovna nejedná o čtení vhodné pro malou dívenku je nabíledni.

Tento pravidelně se opakující rituál v den jejích 18. narozenin náhle skončí. Nagiko se musí provdat za synovce homosexuálního nakladatele, který jejího otce již dlouhé roky zneužívá a ponižuje a donutí ho i k tomuto odpornému kroku. Nagiko velmi brzy zjistí, že manžel je despota a nekulturní primitiv, který nemá sebemenší pochopení pro její lásku ke knihám; doslova říká, že 100 knih je pro ni až až. Jeho odpor a neúcta k tradicím vyvrcholí v den následujících manželčiných narozenin, kdy se ostře postaví proti konání rituálu. Nagiko je z toho duševně otřesena a hledá únik z tohoto ponížení. Rozhodne se, že si začne psát svůj deník. Ten ale objeví její manžel a ve vzteku jej spálí. Nagiko se cítí ponížena a prchá do Hongkongu, města pyšných mrakodrapů, bídných slumů a stovek bordelů.

Nagiko začíná v Hongkongu pracovat v jednom z luxusních bordelů. Zde také poznává mladého anglického překladatele Jeroma. Toho Nagiko požádá, aby celé její tělo popsal krásným písmem, ale Jerome nesouhlasí a naopak vyzývá Nagiko, aby ona popsala jeho tělo. Nagiko výzvu přijímá a překrásnými kaligrafickými znaky popíše tělo svého milence. Při psaní na milencovo tělo celá překvapená zjistí, že pociťuje nepoznanou rozkoš a že je silně vzrušená. Tento neobvyklý zážitek ji přiměje k rozhodnutí nepoužívat na psaní papír, ale těla svých milenců.

Nagiko po čase dostane nápad. Vyfotí popsané tělo jednoho ze spících zákazníků a text na zkoušku zašle náhodně vybranému nakladateli. Shodou náhod je to ten, který kdysi jejího otce zneužíval jako milence. Nakladatel je nápadem nadšen a rozhodne se postupně vydávat texty vytvořené tímto zvláštním způsobem. Jerome se nabízí jako zprostředkovatel celé dohody, a tak Nagiko na jeho tělo napíše první knihu "Čtení před spaním", kniha se jmenuje Deník. Ovšem stane se něco zcela neočekávaného, Jerome se stává placeným milencem nakladatele. Nagiko je hluboce uvnitř zraněna, ale i přesto napíše na těla jiných milenců další čtyři knihy: Knihu nevinného, idiota, starce a exhibicionistu. Jerome celou situaci nezvládne a končí svou životní pouť tragicky, předávkuje se prášky.

Šestou knihu, Knihu milence, Nagiko napíše na mrtvé tělo Jeroma. Po pohřbu chce Nagiko na Hongkong a svou lásku zapomenout, a proto se vrací do Japonska. Tam se s hrůzou dozví, že nakladatel nechal tělo Jeroma exhumovat, dal z něho stáhnout jeho popsanou kůži a přímo z ní si dal vyvázat jednu z knih "Čtení před spaním". Nagiko se rozhodne o knihu z kůže Jeroma s nakladatelem rafinovaně bojovat. Posílá mu sedm dalších knih napsaných na jejich kůži: Knihu svůdce, jinocha, tajemství, ticha, zrádce a zrození. Jako protihodnotu tentokrát nepožaduje peníze, ale knihu provedenou přímo na kůži Jeroma. Nakladatel nesouhlasí. Nagiko nakonec ztrácí trpělivost a rozhodne se pro krutou, ale spravedlivou pomstu za zlo spáchané na otci i na Jeromovi.

Na Silvestra, poslední den druhého tisíciletí, obdrží nakladatel od Nagiko závěrečnou knihu celého cyklu: Knihu mrtvého, opět je napsána na těle jejího, posledního, milence. Nakladatel se opět zdráhá požadovanou knihu Nagiko vrátit, a tak poslední milenec Nagiko vykoná její příkaz: nakladatele zabije a přináší jí kůži Jeromeho s textem první knihy. Nagiko konečně může důstojně pohřbít i zbylé ostatky svého prvního milence pod bonsaií ve svém bytě.

Nagiko tak opět nachází duševní klid a rovnováhu. Začíná psát zcela nový cyklus knih "Čtení pře spaním". V den prvních narozenin její a Jeromeho dcery píše krasopisem na její malou tvářičku přesně stejná slova, jaká kdysi psával její otec na její tvář.

Bohužel v puritánském Česku, v němž je již dlouhou historickou tradicí vidět nekonvenčnost sexu a erotiky skrze pornobrýle, zůstává film českému divákovi dobře "utajen". Věřme, že ne natrvalo. Neboť jak praví klasik sociologie Bohuslav Brouk v doslovu k próze Jindřicha Štýrského Emilie přichází ke mně ve snu: Užijme všeho, čeho jsme schopni, neboť každý člověk přichází na svět jako přívěsek k pupeční šnůře a nutně se obrátí nakonec v pouhý prach. V každém případě vnímavý a citlivý český filmový či televizní divák si tento vynikající snímek, trvající 123 minut, zaslouží mít možnost vidět. Věřme, že se tak někdy stane.

V Brně na podzim v roce 2001.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Články